Ohlédnutí 2006

Paklenice květen 2006více...

6.5. 2006 – Odjezd „modrého ďábla“, „stříbrného bleska“ a „červené rakety alias růžového pantera“


Plán odjezdu v 6 hodin, stanoven po kompromisu všech členů výpravy, sraz na benzínce, nasedat vyrážíme. Cesta dobrá, všichni se těšíme, nálada dobrá, kdy už tam budeme.



Míjíme České Budějovice dojíždíme na Rakouské hranice. Červená raketa se vrací pro své pasy, bo prý Chorvatsko není členem Evropské unie, jaksy.



Petr: „tady modrý ďábel zdraví stříbrnou raketu“ … „už tam budem?“



Cesta ubíhá, svačiny se konzumují, posilovače ducha se popíjejí, část posádky, více než část jiná se těší, kdy už tam budeme, tatáž část posádky tvrdí že v autě nemůže usnout.
 
Jickovické přelaněnívíce...
Jak to všechno bylo....
Nabízím vám krátké ohlédnutí za nezapomenutelnou akcí, která o tomto víkendu proběhla v Jickovicích. Myšlenka na uskutečnění vznikla, jak jinak, v hospodě. A protože Klíšťata jsou opravdu akční - co se jeden víkend vymyslelo, tak se hned další realizovalo. Následující obrázky vám přiblíží, jak to vše probíhalo.
 
Finále 2006 - II.částvíce...
Zápisky z palubního deníku – 2. část
Den pátý – středa
Ráno je nezvykle dusno a docela zataženo. Vypadá to, že bude každou chvíli pršet, ale naštěstí to vydrží až do večera. Kemp opouštíme v poledních hodinách. Zajíždíme do marketu a míříme k námi vybranému monumentu Monte Corno. Zastavujeme na prašném parkovišti, bereme cajky a pomalu stoupáme vzhůru pod stěny. Cestou obdivujeme velké porosty rozmarýnových keříků, jejichž vůně nás příjemně obklopuje. Jsme pod stěnou. Vybíráme cesty a začínáme lézt. Cesty jsou pěkné s poněkud vzdušným výhledem do údolí. Tentokrát se naše výkony začínají posouvat o něco výš. Vašon přelézá impozantní čtyřicetimetrový převislý pilířek za 6c+. Cesta byla tak převislá, že při slanění musel Honzovi asistovat Radek – stejně Vašon skončil v hustém porostu.
 
Zakarpatská Ukrajina – chcete-li – Podkarpatská Rusvíce...
26.3. – 1.4. 2006
I. Za světlem – k východu.
Kapurková
Kolik roků jsme si plánovali, že na tu Ukrajinu určitě
vyrazíme. Vždycky jsme to nějak nechali vyšumět do ztracena. Roky však ubíhají,
mamon a diktát eura, či dolaru, ničí větší a větší území původních kultur, byť
často poznamenaných různými ...ismy, ...ámem, ...anstvím. Nejvyšší čas vyrazit
! Na východ chlapci, na východ !
 
Motyka Cupvíce...
MOTYKA CUP 2006 aneb vydařená aprílová akcička v Plzni
V sobotu 1. dubna se konal již 4. ročník drytoolingových závodů na venkovní stěně. O pořádání a stavění cest se tentokrát postarali Jindra Zachariáš, Loudis a Honzík Doudlebský. Přihlásilo se celkem 18 závodících lezců a 3 půvabné lezkyně. Barvy HO Klíšťata jsem hájil já (Luky) a Honza Cimický.
 
Finále 2006 - I. částvíce...
Zápisky z palubního deníku – 1. část
Den první – sobota
Ráno, krátce po páté, přijíždí Iva s Ondrou. Nakládáme a jedeme na benzínku ke Káplovi, kde máme sraz s druhým vozem. Již na nás čekají. Po přivítání a seznámení těch, co se ještě nikdy neviděli, vyrážíme směr Finále Ligure ve složení: Vůz číslo 1 – Citroen Berlingo, řidič Radek, velitel vozu Honza, posádka Venca Horník a Jarda Maršík se svým udatným psem Matýskem, vůz číslo 2 – Škoda Fabia, řidič Iva, velitel vozu Ondra, posádka Katka a Luky.
Míjíme zasněženou Železnou Rudu a směřujeme dále na jih za sluníčkem. Cestou do Mnichova musíme asi 3x zastavovat – ve voze číslo 1 probíhá intenzivní ochutnávka vína a jak známo, vypité litry musí ven. S hrůzou počítáme, kolik zastávek nás následujících 700 km ještě čeká. Docházíme k hrozivému číslu 10 (v průměru 1 zastávka na 70 km). A tak se pomalu a s častými zastávkami blížíme k Mnichovu. Když říkám „pomalu“, tak to opravdu platí. Bohužel máme neuvěřitelné štěstí na „Stau“. Hlemýždím tempem se šineme k Brenneru a dále k Bolzánu. Ondra ubíjí nudu neustálým konzumováním čehokoliv, zejména ovesné vločky vedou (má jich totiž 3 kg). Od Bolzána už cesta ubíhá docela dobře. Asi ve 20,30 dorážíme na místo. Naše první kroky vedou, jak jinak, přímo k Antoniovi – majiteli pizzerie a kempu. Po nějaké době se dočkáváme vytouženého „uno litro roso“ na osobu a pizzy. Po večeři jdeme stavět stany a následně na kutě. Venku fouká silný studený vítr.
 
Jetice, aneb skialpové hrádky s Krakonošemvíce...
Účastníci akce:

Vyzrálá sekce – Míra Novotný –koordinátor a lékař výpravy, Petr Holub – hyperaktivní pán v bílých spodkách, Pampoš-hokejový fanda, Láďa Vlasáků, Alena, Pavel - klasická běžecká sekce.

Zrající sekce – Já – Palma, Satan – skialp partner co nikdy nezklame, Bratří Zdenda a David Češkovi – staří Jetičáci a ti dvá u kterých si též jako p. doktor nejsem jistý jmény, později v sobotu p. generální ředitel Gogo starší s akrobatickou lyžařkou slečnou Evou.

Cíl akce: Posekat Sněžku, zaskotačit si s ochranáři v Obřím Dole, vypít nějaké to pivko.

Stručné shrnutí akce: Splendidní akcička s vykřičníkem na závěr. Nejen skialpové opojení.
 
SkiArberFreeridevíce...
Účastníci akce: Já-Palma, věrný skialpový partner Satan, Reportér p. Číča, sjezdovkový labužník Vlado, magor ing. Franta Lebeda

Cíl akce: Připomenout si jak se jezdí extrémy na Šumavě, podívat se na vrchol Javoru

Stručné shrnutí akce: V rekordním čase na Javoru, stěna posekána 2x, nesjízdné sjeté, vrchol i s Alpami na obzoru
 
Ledová vyjížďka na Javorvíce...
Účastníci akce: Já-Palma, bratr Mlaďůšek, Gogoušek a Jejda Bartošů

Cíl akce: Připomenout si jak se leze s motykami na rukou a hráběmi na nohou po ztuhlé vodě.

Stručné shrnutí akce: Super, ale na skialpech bych se v té stěně cítil bezpečněji.
 
A zase ledy na Javoruvíce...
Počasí je excelentní, začínáme za sluníčka končíme za mírného sněženíčka. O ledech na javoru není co rozepisovat takže takový sestřich fotek s komentáři bude dostačujícím náhledem, jaké ledy to tentokrát byly.
 

<~1~2~3~4~>