Out of Madagascar I.

Jakoby to bylo včera! Někdy na jaře jsem po delší době opět potkal strakonickou Zrůdu a jeho první slova byla: „Viděls na Lezci tu stěnu na Madagaskaru? Benešáci tam udělali novou cestu, to by byl zářez!“ Pár dnů na to byly na světě letenky do Antananariva a výprava ve složení Gogo a tři slovenští morgoši (Šaky, Ogy, Alky) mohla již brzy odcestovat. (Ano - bez Zrůdy, což mě dodnes nepřestává mrzet, ale práce je práce nebo spíš Metrostav je Metrostav).

Léto uteklo jako voda, z naplánovaného speciálního tréninku sešlo a bylo tu 4. září – odlet! Po 12-ti hodinách ve stroji následovala celní prohlídka, poté dva dny dalšího cestování a jsme v našem novém domově, v Campu Catta, v místě, které se po několik následujících týdnů stane našim novým útočištěm. Jsme na konci a na začátku cesty zároveň! Je temná africká noc, ale přesto je vysoko nad námi vidět obrys masivu Tsaranoro.


Cestou do campu

Ráno vylézáme ze stanu a nechápeme, kde jsme se to ocitli. Zvláštní, člověk viděl místo tisíckrát na fotkách, ale realita je přesto pokaždé tolik jiná. Stěny jsou mohutnější, kompaktnější a kolmější než by se dalo očekávat. Lidi jsou černější, zvířata živější a slunce ostřejší, to jsou naše první dojmy.


Ranní panorama – Tsaranoro, Karambony, Lemur wall

Gogo a Lemuří zeď – foto by Ogy

Po ranním okouzlení se pouštíme do toho, kvůli čemu jsme tu. Cesta Ebola na Lemur wall je na rozlezení tak akorát, takže si to s Danem užíváme. Lezení morálové s dlouhými odlezy po velkých chytech, skála hrubá a stěna kolmá...nádhera! Shora slaňujeme a následuje sada „errorů“, které nás doprovázejí až pod nástup, a některé z nich dokonce až do konce našeho pobytu v campu. (pozn.: „error“ je v textu míněno jako označení pro jakoukoli věc či událost, která je lepší, pokud se nikdy nestane.)


Danečkem si to dává v Ebole 6b+

Skála je zde velmi ostrá a obsahuje velké množství nejrůznějších výběžků, které jsou takřka ideální pro různé zasekávací hrátky s lanem. Tyto výběžky (různé talířky, puklinky, hrotíky) v kombinaci s lany Tendom Master 7.8 mm, 70 m, jsou typickou ukázkou příčiny mnoha a mnoha errorů. To, že jsme museli několikrát (vlastně téměř při každém slanění) pro lana někam popolézt, odněkud složitě vyzvonit nebo rozmotat super obří uzel, by se dalo snést, člověk vlastně ani nic jiného nečeká, ale to, že při prvním slanění přímo pod vrcholem zjistíme, že jedno z našich dvojčat je ve 40-ti metrech až na jádro přeřízlé, to se očekávat vůbec nedalo. Nechápeme a nedokážeme si vysvětlit, jak je něco takového možné. Naše západní racionální myšlení na Madagaskaru poprvé selhává. Žádný vědomý oděr nenastal, žádný ostrý pád a i kdyby, jedná se přeci o nová lana! Po tolika letech co lezu se mi ani po jakémkoli pádu přes hranu ještě nikdy takto sundat oplet nepodařilo, tudíž o co jde je pro nás nevysvětlitelnou a mystickou záhadou. Mimozemšťané anebo sabotáž ze strany Lanexu? Nevím, druhá varianta je však pravděpodobnější. V každém případě Tendom Master 7.8 mm si už nikdy ani já ani Dano nepořídíme!

Zbytek cesty jsme nuceni slaňovat po 40 m úsecích. Je zázrak, že se nakonec dostáváme dolů. Večer řešíme co dál. Zatím polezeme na druhé „zdravé“ dvojce v kombinaci s jednoduchým Viperem a uvidíme. Třeba se časem podaří sehnat náhradní lano od francouzské expedice na Karambony.


Není nad nový lano

Na druhý den máme s Danem v plánu cestu Black magic woman od našich slovenských bratrů, kteří zde byli před pár lety (Alexander Buzinkay, R. Staruch a spol.), zatímco Alky s Ogym si dávají trek do okolních hor. Jistěže pro tentokrát žádné errory v plánu nejsou, ale některé věci člověk zkrátka neovlivní. Abych byl stručný, shrnul bych den následovně. První dvě délky necháváme pod sebou bez jakýchkoli komplikací. Krásné lezení v kompaktní skále a stěna se pomalu nakolmuje. Poté následuje délka třetí, s těžkým morálovým odlezem od štandu. Lezu na prvním a beru dvě ostré lišty, přičemž se připravuji na cvakání nýtu. Lišty ostré v pravém slova smyslu a tak odlehčuji bolavá bříška pomocí pravé nohy, kterou opatrně pokládám na stup po mé pravici zhruba na úrovni pasu. Pouštím levou ruku a chystám se cvaknout expresku, když v tom, co se nestane! Pravá noha se smýká ze stupu a ruka nemá šanci. Prvolezec si to tedy ukázkově míří přímo do štandu, pět metrů dolů, pádový faktor rovný dvěma. Ještě nikdy jsem nespadl do štandu a k mému překvapení je to vcelku pohodička. Nic extra, normální tlama jako každá jiná. Dano si to ale nemyslí. Při pohledu vzhůru začínám chápat. Ihned vyručkuji k němu a vidím důvod onoho poněkud hysterického řevu, který před chvilkou otřásl celým údolím. Levá ruka se mu dostala do expresky, do které jsem spadl a vypadá dost „rozmasakrovaně“. Jedna stínka přes 2/3 nehtu, druhá přes celé bříško na prstu vedle, plus nějaký odřeniny a tak vůbec. Fuck! Pro dnešek balíme a pytlíme.


Dano, tak ještě jednou soráč za tu tlamu:)

Další den je ten pravý čas na odpočinek. Kluci jsou křesťané v pravém slova smyslu a evropští misionáři se dostali úplně všude, takže po krátkém hledání v okolních vesnicích nalézáme kostel (přes týden škola), kde právě probíhá nedělní mše. K mému překvapení rituál neměl chybu! Malgaši zpívali, tleskali a modlili se. My jsme byli jejich tichými pozorovateli a oni nám za to byli vděční. Vy, kdo v budoucnu navšívíte Tsara valley, zastavte se v neděli okolo deváté ve vesnici Vohimelka na místní mši, uděláte radost pár místňákům a budete odměněni vzpomínkou, na kterou nikdy nezapomenete!


AHOJ děti!

Po odpočinkovém dni následovalo další bigwall(ové) dobrodružství. Pectorina (Lemur wall) je krásná a lehká cesta s exponovaným klíčovým traversem ve vrchní části stěny. Nikdy nezapomenu na lezení doprovázené zvuky tam-tamů, které se v posledních dnech ozývali ze sousedních vesnic. Místní odháněli zlé duchy ostrova a loučili se s mrtvými. Slavnost probíhala nepřetržitě po několikero dnů a nocí. Bubny po celou tu dobu neutichaly a my si mysleli, že jejich rytmy z této krajiny nikdy nevymizí.


Dano a Pectorina 6b

Francouzský pár v Rain botto na Karambony

Karambony z vrcholu Lemur wall

Pectorina pro nás znamenala jistý zlom. Již žádný další významnější error, a tak jsme se v dalších dnech s Danem přesunuli pod stěnu Vatovarindry, kde jsme si dali další dvě cesty - Karma chameleon a Jižní kříž. Opět v sobě skýtají nádherné lezení, tentokrát však zcela odlišného charakteru. Skála položená s příjemnými rajbáky, to vše v krásných plotnách. Nádhera, jen ty prsty! Tak ostrá žula se jen tak nevidí. Po návratu do kempu jsme si dopřáli další den rest, který trávíme koupáním v jezírcích a pozorováním Francouzů v Karambony. Francois sice v úterý odjel domů, i tak je ale ve stěně pořádný ruch. Fixy natažené shora dolů, portal ledge každou noc někde jinde. Mluvili jsme s Jillem (chlápek, který zde v minulosti stavěl Camp Catta a nyní se stará o zázemí expedice) a dozvěděli jsme se, že cesta je těžší než se čekalo. Tři délky za 8c-9a...borci!


Pod Karambony, v pozadí Tsaranoro

Francouzský výběr, Tough enough?

Našláplý zebu

Nášláplý chameleon

Na sobotu máme naplánovaný druhý pokus o Black magic woman (přesně po týdnu). Jak jsem si dal záležet, abych tentokrát ty dvě ostré lišty podržel a cvaknul tu presku! Povedlo se. Ulevilo se mi, ale při pohledu nad sebe jsem se opět zapotil. V průvodci psali, že cesta je „dangerous“, nyní jsem však začínal chápat proč. Zhruba 5 metrů nad prvním nýtem následuje asi 10-ti metrová psycho sekvence mezi obrovskými psycho lupeny, to vše umístěno přímo nad psycho štandem. Prokličkovat mezi nimi, dolézt délku, štand. Dano si dává následující klíčovou délku, pak já ještě jednu a jsme na vrchole. Každou délku přitom za námi jumaruje Alky s kamerou, takže se daří natočit i nějaké záběry ze stěny.


Alky coby ruský žímar

Dano a Black magic woman 6c+, 3. délka 6b

Na natáčení prvolezců během slanění však bohužel tentokrát nedošlo, protože krátce po našem spočinutí na vrchole začalo pršet. Ano, pršet! Také jsem netušil, že je něco takového v září na Madagaskaru možné. Po předchozích negativních slaňovacích zkušenostech je rozhodnutí jasné. Spíš než slaňování v dešti volíme pěší sestup a zhruba za dvě hodiny jsme celí promočení zpátky v kempu.

Neděle – mše číslo dvě a večer bouřka číslo dvě. Z pondělní cesty Out of Africa nic není, protože Tsaranoro je zcela promočené, tudíž jdeme na výlet.


Nedělní pohodička v campu

Pondělní výlet, počasí se lepší

Během pondělka se počasí lepší, takže s Danem navečer balíme spacáky plus věci na lezení a vyrážíme pod Tsara, kde přespáváme a ráno po rozetmění přitom nastupujeme do naší vysněné „Afriky“ (Out of Africa, Tsaranoro Kely). Krásné exponované lezení nemá chybu. Je to paráda a jsme již plně synchronizovaní, bez errorů. Jištění na místní poměry vcelku dobré a štandy rovněž v pohodě. To je to, proč jsme tady! Okamžiky na které s Danem jen tak nezapomeneme, které jen tak nezmizí, Afrika! Zhruba po 9-ti hodinách máme pod sebou 650 metrů, stojíme na vrcholu Tsaronoro Kely a koho nevidíme! Naši dva přátelé (Alky s Ogym) nám sem na vrchol vynesli věci na spaní, takže si zde užíváme nezapomenutelnou noc. Kluci, ještě jednou díky!!!


Dano a Out of Africa 7a, 7.délka 6c+

9.dýlka 6b+

Gogo a Dano, vrchol Tsaranoro Kely – foto by Alky

...to be continued...


Text + Foto - Gogo (není-li uvedeno jinak)

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>