... ZIMA PŘIŠLA

Letošní rochnění se v bílé hmotě začalo trochu dříve, než jsme čekali. Čtvrteční schůze byla plodná, na sobotní akci je 5 zájemců. V pátek večer doladíme detaily – jako kdy odjíždět, kdo vezme káru a tak.

Sobotní ráno nás zastihne v autě mířícím k Velkému Javoru. Všichni vyprávějí, jak podcenili přípravu své sněžné výstroje. Cestou nechybí zastávka na benzině s nutnou dávkou kofeinu a podobně omamných látek.

Jsme na místě. Parkujeme u jezera pod stěnou Gr. Arberu. Zdravíme sekci strakonického kmene a pomalu se navlékáme do různých membrán a …texů. Cíl je stanoven – vystoupat na vrchol s obhlídkou stěny a její zaledněnosti.


Přípravy

Terén je ideální

Stopu prošlapává Petr. Překonáváme dvě nevysněžená koryta potoka a blížíme se ke stěně. Lehce jí míjíme a chystáme se na její příčné protnutí po červené značce. Avšak Bóďa lačný pohledů na skály a ledy, volí cestu přímo pod nástupy ledopádů, které zatím připomínají spíše krajkové záclony. A tak se vydáváme v jeho stopách.


Kudy dál?

Jak známo: „O co je to horší, o to je to delší.“ Terén se nakolmuje, padlých stromů přibývá a nálada vadne. Je tu i první únava materiálu a s ní lehká trpkost na jazyku. Velení přebírám já a traverzujeme pod stěnou ale o 50 metrů výše směr červená. Po hodinovém prošlapávání a chození sem tam se konečně dostáváme tam, kde jsme chtěli být. Začíná sněžit. Stoupání je teď o poznání příjemnější a vede ve vyšlapané stopě. Zhruba v půli dáváme lehkou pauzu. Probíhá převlékání, měření a lehké posilnění.


S kým jsem se to vydal?

Někteří nevydrží v jedněch kalhotách …

Mám fakt hlad.

Měřící náčiní v akci

Jsme v suchu, výška sněhu mezi 100 – 130 cm, dotankování bylo úspěšné – vyrážíme dál. Obcházíme kmeny, skály, různé díry. „Jé, ta je velikáááá.“ Žuch. Sedím na dně díry a nemůžu nic. Boty s lyžemi mám u nosu jako při sklapovačce a čekám. Ze spoda pěkně nasakuji tekoucí potůček. Přichází Katka, směje se a volá na ostatní. Přicházejí další, také se smějí. I já se směji. Začíná vyprošťování, ale jedinec to nezvládá. Nastupuje celý tým a je to. Sláva, jsem zachráněn.

Dále stoupáme. Bohužel míjíme vytouženou boudičku na hřebeni u rozcestníku. Svačíme pod smrky. Od vrcholu nás dělí 100 výškových metrů.


Dlouhá bílá stopa

Je 14 hodin. Stojíme u vrcholového kříže. Je tu dost nevlídno a proto sjíždíme o kus níže do zákrytu horské boudy. Probíhají přípravy na vysněný sjezd. Volíme zelenou značku k velkému jezeru. Sněhu jsou mraky, ale kočírovat lyže není sranda, zvláště když nejsou vidět. Sjíždíme na etapy. Užíváme si nedotčené bílé duchny. Někteří jsou zklamáni – telemark není do lesa, ale jinak v pohodě. Ve zdraví sjíždíme až na parking. Parádní den byl završen.


Vrcholové foto

Přípravy na sjezd

Skáčeme do auta a hurá domů. Cestou nás čeká malá zastávka v Divišově. Pivo, čaj, přesolená polévka a brutálnější brutus než u Bartáka v Jickovicích. Ale přežili jsme to a pokračujeme do Písku.


Opravdová zima

Na brzké dovádění v bílé sračce se těší Luky

Účastníci: Bóďa a jeho terénní vůz, Petr H., Katka, Jura – její bratr coby telemarkman, já (Luky)

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>