Matterhorn (Matka hor) mě napotřetí přijal

JZ Liongrat III,IV + SV Hörnligrat III,IV
2.8.-7.8.2007

Konečně předpověď na dva dny slunce ukončila naše vyčkávání a akce Blesk se rozjíždí. Úspěch, či neúspěch výstupu jsem chtěla omezit jen na svoje možnosti. Měla jsem tolik rozporuplných časových informací (12-24h), že jsem počítala i s nočním závěsem ve stěně. Takže já s velkým snem a zkušený Pepíno z moravské líhně jdem do toho.

2.8.2007. - čtvrtek

Pepíno úspěšně našel naši Lhotu. Přendáváme bagáž do Fabie - Barušky a před 7h je odjezd. Od našich hranic začíná pršet, pak i lejt. Jedeme přes St. Bernard a v sedle si protahujeme těla. Míjíme totálně mokré cyklisty, co s úlevou dosáhli svého. Je 7°C. Jsme tu požádáni bujarými opilci o pomoc s naloženým kolcem, ve kterém byl svalen též bujarý muž hrající na harmoniku, přikrytý pláštěnkou (aby nástroj v dešti netrpěl) a padesátilitrový demižon plný červeného vína napíchnutý hadičkou. Samo, že jim do kopce pomůžeme. Život je krásnej a to z nich sálalo víc než jejich silný alkoholický odpar. Nedala se odmítnout srdečnost a aspoň já jsem musela koštnout téměř už před celníky. Zvali nás i na pařbu. To by byla smršť. Z kopce už to šněrují zleva doprava a silnice je jejich. Do Cervinie (2007m) přijíždíme ve 21.30h, mraky se trochu trhaj a na mě jdou mrákoty. Matterhorn je vánočně zasněžen (tentýž pohled, jako loni). Vidíme to na zimní výstup a takovej střelec já asi nejsem. Už za tmy jsme v kempu a začíná zase pršet. Předpověď byla sluníčko až zítra, jenže co s tím sněhem? Jdem chrnět s variantou na Monte Rosu.



3.8.2007 - pátek

Je krásné ráno. Vracíme se zpět do Cervinie. Pepíno by rád koupil nějakého průvodce a i nás zajímalo, co bude u horských vůdců za informace (loni byla Rif. J. A. Carrel kvůli sněhu a padajícím šutrům zavřená). Průvodce ke koupi žádný nebyl a o zavřené chatě ani zmínka. Zamlouváme na Rif. Mantova nocleh a odjíždíme. Já jako po výprasku. Pár serpentin a pohled na můj sen. Do háje, vždyť má bejt hezky, mohlo by to roztát. Pepóó? A co kdyby…Pepa zastavuje. No to se nedá říct, co se v tý vejšce bude dít. Hm, tak jedem na M.R.“ Zase pár serpentin. Pepóó? Pepa KLIĎAS znova zastavuje. Chtěla jsem jít na tenhle kopec a aniž to zkusím, tak zdrhám? Půjdeš do toho se mnou a jak to vidíš, kdyby jo? 10-20% úspěšnost praví Pepa. Dobře, beru i to. To byl teda porod. Točíme se potřetí směr do Cervinie a ve 14.30h vyrážíme v plné polní (stan, spacák, karimatka, vařič, jídlo) na Rif. Duca d. Abruzzi (2802m). Jsme tu za dvě hoďky. Schováváme bágly a jen na lehko vylítnem do 3300m a zpět nad Abruzzi. Ujímám se kuchyně a dělám Pepovi dobře v břiše (snědl by cokoliv). V 21h poslušně chrníme. V noci mě budí rachot padajících šutrů. Nebyli jsme v ohrožení, ale jednou to byla taková řacha, že mi vylítlo srdce do spacáku a chtělo i se stanem utíkat.



4.8.2007 - sobota

Ráno je sluníčko s námi a olizuje jinovatku. Domov s postelema schováváme do neviditelna a v 7h vyrážíme na Rif. Carrel (3830m). Pod Lvími schody se zdravíme s velkým chlapem. Po chvilce hovoru Čechem. Vrchol dali ve středu. Čtvrtek pro bouři museli zůstat na R. Carrel a teprve dnes po O. se dalo po ledové hoře sestoupit. Sluníčko se snaží a hřeben už vypadá přístupněji. Po pěti hodinách jsme ve 12h první na chatě. Jsem v pohodě. Samo, že jsem trochu funěla. Je nádherně, mraky se válejí pod námi. Tankuju pohodu, energii. Užíváme si na verandě a vidíme pod sebou človíčky, co se snaží naším směrem. Přichází Pepínův kámoš Víťa s Pavlem. Chtějí dát přechod na Hörnli H., což byla má nejdivočejší myšlenka. Řekli jsme si s Pepou, že uvidíme, s tím, že bychom museli vzít všechny věci sebou. Nemám hlad, ale můj vztah k plotně mě velí uvařit chlapům gáblik. Voda je tu pouze z naškrábaného sněhu, pokud sníh je. Chata do večera praskala ve švech a do 1h to tam řinčelo jak ve zbrojnici.



5.8.2007 - neděle

Vstáváme ve 3h. Není kam šlápnout, všude leží lidi. Váhám, do čeho se mám navlíknout, zda se uvařit, či mrznout. Hledám čelovku, mám ji na hlavě. Hm, pěkné.Víťa s Pavlem vyráží, my chvilku po čtvrté za nimi. Pepíno nasadil tempo a já se snažím o maximální rozevření hrudního koše. Jsem bez aklimatizace. Mám hubu dokořán a držím krokoběh. Míjíme lezce, chceme udržet tempo s místními gaidy. Letíme většinou souběžně a já řeším jen své plíce a chyty na dosah. Mám šílenou žízeň, vysychá mi i oko. Není tu místo na bufet.. Až v Sedle ŠTĚSTÍ, kde nás chytlo svítání, šťastně chlemtám nápoj, který mě nakopnul motory a mohla jsem zase na plný plyn. Nandáváme mačky, místy je to skleněná hora. Vidím kříž a můj sen se naplňuje. V 8.h jsme na italském vrcholu 4478m. Pohled na hřebínek na švýcarský vrchol mám uložen v hlavě. Je to opravdu opiát. Pepíno vznáší dotaz, jak jsem na tom. Obrazně jsem měla pocit, že můžu jít až do nebe. Byla jsem dobře rozjetá a sama sebou překvapená. U svatého na švýcarském vrcholu je trochu víc místa. Tady polykám čokoládovou tyčku. Chvilku na rozhled a šup za klukama. Víťa s Pavlem na nás čekají na Solvay R. Sluníčko do nás šije, tak vyskakuji z kukly přepadovky i bundy. Ještě trochu tekutin do vyschlé hlavy a pokračujeme v sestupu. Jdeme už ve volnějším tempu a mohu se kochat. Nahoru moc lidí nejde, což vítáme. Na Hörnli Hütte (3260m) jsme v 16h. Celkem dvanáct hodin. Batoh, boty dolu a už jen tekutiny. Až u chaty mi spokojeně Pepíno podává ruku. Jsem mu vděčná, že do toho se mnou šel.. Užíváme si krásný večer a spíme jako dřeva (i já chrápu).



6.8.2007 - pondělí

Pokoj máme uvolnit do 8h. Nespěcháme. Na chatě neteče voda, jsme trochu na suchu. Kluci jdou do Zermattu, my zpět do Cervinie. Večer jsme viděli jít asi místňáky přes Breuiljoch, což je nejkratší návrat na Abruzzi. Vyrážíme stejným směrem. Hrozbou jsou tu seraky. Kousek před námi – rána a přes skalní práh se ledy řítí dolu. Ani nedutáme a automaticky točíme zpět k Hörnli. Sestupujeme na půl cesty k Schwarzsee a asi ve 2700m se můžeme stočit přes Furggletscher a Theodulgletscher. Fotíme, trochu se i flákáme. Jsme nahoře u lanovky Furggsattel - 3349m a pokračujeme na vrchol Theodulhorn – 3469m. Sestup z něj mi vůbec neseděl. Nemám ráda příkrá suťová pole. Prsty jsem měla po včerejšku na kaši a snažila jsem se tou kaší držet toho co tam drželo. Nemuseli jsme na Rif. Teodulo a švihli jsme to přímo ke Capp. Bontadini (3035m), Plan Maison (2548m) až na Rif. Abruzzi.
Tady jsme v 17h. Pepíno obětavě mastí pro schované věci a já padám do jezerních vod, abych smyla únavu i pocit solné homole pro lesní zvěř. Mám problém mít úhledně nacpaný bágl. Ňák už na to nemám. Hlavně to hodit na záda a mazat k Barušce s pitím. Za necelé dvě hoďky jsme na P. Celkem 12h. Přejíždíme k vodě, kde se čvachtá zase Pepa – údajně ve splašcích z Cervinie. Ze sásob tasím kuřátko s brambůrky. Volá nám Víťa, že jim stávkuje auto. Vyrážíme za nimi. Asi ve 23h stavíme na posledním parkovišti před St. Bernardem. Spím zkroucená v Barušce a Pepa venku. Začíná pršet, tak se kroutíme v autě oba.



7.8.2007 - úterý

Vyjíždíme v 6h a v 9h jsme u kluků. Skvělá Baruška veze čtyři spokojence domů. Jsem doma a díky posílám všemi směry. Byla to naprostá harmonie všeho a to není samozřejmost.
Celkem jsme za 31h nastoupali 3992m a totéž 3992m byl sestup.


J. A. Carrel

Nad R. Abruzzi

Naše základna

Rif. J.A. Carrel

Lví sedlo

Loučení se sluncem

Svítání a mé zplavení

To je po minutě

Můj první lok

Italský vrchol

To jsem přece JÁ

Švýcarský vrchol

Ze Solvay R.

Naše tlupa na Hörnli H. a seraky, které tam ještě včera držely

Pepíno a má maličkost

Naše hřebeny

Theodulgletscher

Blíženci

Zkamenělá vlna

U hraběte Abruzzi

Poslední foro před odjezdem

Článek: Iva Urbanová (stručněji to nešlo-pardón)

Foto: Pepíno + Iva

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>