LUXUSENÍ V TISÉ

Odpoledne v pátek třetího srpna bylo poněkud zmatené. Nejprve nás kontaktoval Gogoušek a potvrdil, že také pojedou do Tisé. Když zjistil, že v autě už máme jediné volné místo, tak nás tajemně informoval: „Někdo se vám ozve a pojede s vámi.“ Celé odpoledne jsme s napětím očekávali, kdo to bude. S přibývajícím časem napětí rostlo, ale stále se nikdo neozýval. Až okolo osmé se nám ozval Buči – zda prý máme volné místo pro Hanse. „Máme jedno místo, ale to si rezervoval Gogo“. To Bučiho krapet zmátlo. Po několika dalších několika telefonátech a sms zprávách bylo dohodnuto, že naše volné místo může obsadit Hans.


Skalní město Tisá

V sobotu ráno v šest vyráží náš vůz ve složení - Luky, Zdeněk Češek, Margita, Hans, Katka. Tušíme, že do Tisé míří i druhý vůz, netušíme však kdy a v jakém složení. Jsme kousek za Lovosicemi, když volá Gogo. Tvrdíme, že už jsme téměř v kempu, on kontruje, že je u Lovosic. (Když jsme se pak konečně sešli v kempu, slíbili jsme si, že si příště nebudeme lhát – každý jsme totiž byl tak o 30 km jinde, než jsme tvrdili.)

Konečně vjíždíme do kempu. Pan správce nás vítá: „Dobří holubi se vracejí“, a to Petr není s námi. Kemp je celkem plný, ale nám se daří obsadit strategické místo u umývárek. Pomalu vybalujeme a čekáme na osádku druhého auta. Když konečně dorazí v sestavě Gogo, Buči, Honzík, Verča a Honza, máme již jasno, kde budeme lézt – v Bürschlicích. Pomalu tam vyrážíme. Druhá parta se k nám přidává. Začínáme na posledním masívu a každý si zde vybírá cesty dle svého gusta. Je docela horko, neustále se navzájem přesvědčujeme, že dáme jen pár cest a pak půjdeme na turisťárnu na pivo.


Klíšťata útočí - skály v obležení

Nad prvním kruhem zapomněli dát chyty

Nakonec jsme nečekaně lezli až do šesti. O malé zpestření jinak monotónního odpoledne (vylézt nahoru, slanit, vylézt, slanit,…) se postaral Gogo. Naběhl do Větrné cesty (VIIIb), nejprve postupoval poměrně rychle, pak se jeho postup na chvíli zarazil. Když se několik minut držel za chyty, kterých bychom si mi „normální“ ani nevšimli natož abychom měli ambice se jich držet, prohlásil: „Tady začínají ty obtíže.“ Napětím jsme pod skalou sotva dýchali. Nakonec to obtíže neobtíže přeběhl s lehkostí sobě vlastní.


Honzík a jeho support team

Příjemný den jsme zakončili na Kačáku. V hospodě bylo klasicky plno a vládl tradiční zmatek (zejména při placení). Při odchodu zpět do kempu se dvou členům výpravy přihodila srážka, která skončila naraženými žebry jednoho z účastníků. Noční čas jsme trávili různě – někdo se věnoval spánku, jiný zarputile a ne příliš úspěšně hledal plástve.


Že by to byly ty pravé plástve?

Po náročné sobotní noci jsme se jen pomalu probouzeli (zvláště někteří). V poklidu jsme posnídali a začali přemýšlet, co s načatým dnem. Padaly různé názory, kam jít lézt, nakonec jsme se vydali do skalního města někam za Afriku. Nějak jsme si nemohli vybrat, až jsme postupně všichni skončili u Dómu a Malé jehly. Tak trochu jsme luxusili. Jediný, kdo opravdu podával výkony, byl Zdeněk, který si pro tento den zajistil hrotového střelce Vikáře. Den se pomalu přehoupl do pozdního odpoledne a přiblížila se doba odjezdu.

Pro mne a Margitu to však neplatilo – souhrou několika neočekávaných skutečností se nám narychlo podařilo vzít si volno a zajistit pěkné počasí. Tisá se stala naším domovem až do středy. V pondělí jsme si dali odpočinkový den a vyrazily na Děčínský Sněžník. Cestou jsme se kochaly náhlednými výhledy, občerstvovaly se borůvkami, lenošily na sluníčku a jinak užívaly krásného dne. Prostě pohoda a luxus.


Sněžník - náš cíl

Rozhledna na Sněžníku - je z ní dobře vidět (neotestovaly jsme) a ještě líp se pod ní spí (poctivě jsme testovaly)

V úterý jsme se rozhodly být velmi akční. Po důkladném studiu průvodce jsme si za místo svého působení vybraly Ostříží stěny – novou oblast, ve které je dle průvodce „největší koncentrace krátkých, dobře odjištěných cest“. Ideální pro nás. Nejprve jsme celou oblast prošly a vytipovali jsme si pro nás lezitelné cesty. Své působení jsme zahájily na Sokolí vyhlídce. Pak jsme postupovaly dál. Cesty byly příjemně zajištěné (= 1 kruh v cestě), ale morál se stejně hodil. Na konci dne jsme měly na kontě deset cest – převážně pětky a šestky. Oblast jsme opouštěly s pocitem dobře vykonané práce. Ještě se tam určitě vrátíme.


Sokolí věž - začátek OSTŘÍŽÍCH STĚN

Poslední den našeho pobytu jsme strávily v Malých stěnách. Chtěly jsme si trochu užít pozornosti od turistů. O početné publikum jsme neměly nouzi. Jejich komentáře byly opravdu zajímavé např: „Ten první je nejlepší – leze a zatlouká si skoby.“ „Pani má pro strach uděláno“


Když fotí Frau Bier jsem z toho celá nakřivo :-))

A pak už nás čekala jen cesta domů hromadnou dopravou – no, žádný luxus to nebyl. Tisou jsme opustily ve tři a do Písku jsme se dokodrcaly po osmé. Autem je to fakt lepší.

Text: agentura LaK

Fotografický materiál dodaly agentury: GOGO Pictures a 7 Hřebenů Production.

PS. Pro Ondru z Nočníkova – víkend s Tebou byl super. Už se těšíme, až si zase na nás někdy uděláš čas.

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>