Za sněhem do Afriky III

Tak jak, přátelé, snesete ještě jednu dávku Afriky? Tentokrát to nebude o sněhu, ale o tepličku a oceánu. Děkuji za trpělivost, fakt poslední díl.

Výlet 5. Mombasa

V kanceláří Planet Safari se někteří z nás stihli i vysprchovat, ale voda brzy došla, do devátého patra se málokdy dotlačí. Přebalili jsme a Wan Cho nás odvezl na nádraží. Je to asi 500 metrů. Bylo šest a vláček měl startovat v sedm. Ze slavné železnice, spojující od roku 1901 Mombasu s Ugandou, slouží dnes asi 550 km dlouhý úsek Nairobi – Mombasa. Jízdenka druhé třídy ( velmi slušné lehátkové kupé pro 4 osoby stejného pohlaví) za 2280 Sh ( necelých 800 korun).
Místo v 19 jsme odjížděli ve 23.15 a největší užitek z nás měli v místním lokále. Dobře jsme se před dlouhou nocí zavodnili i na lokální whisky došlo. Uložili jsme se v kupé, vyfasovali svítilny, krom jednoho vagónu první třídy a jídelního vozu je vlak zahalen tmou. Steward nás pozval k večeři cinkáním na xylofon. Stolování na bílých ubrusech, obsluha čistě oděnými stewardy, nabízejícími krmi z podnosů a konvic z alpaky, navozovalo koloniální atmosféru. Pivo za 90 Sh, tři chody, zákusek, ovoce a kupodivu následně žádná srajda.


Tak tady to začíná.

Jídelák a oblečení stewardů pamatují ještě korunovaci Bětušky II.

Chybička se občas vloudí

Případné ztráty nevadí o budoucnost národa je dobře postaráno

Svítání nás zastihlo při průjezdu rezervací Tsavo, poblíž mostu přes řeku, kde řádili lidožraví lvi. Daleko před Mombasou se objevily první mohutné baobaby a přibývalo chatrčí nalepených těsně u trati a mávajících dětiček. Instruovaní Japíci jim házeli igelitky s pochoutkami. Nádraží v Mombase ? V Ražicích mají v tom případě Wilsoňák. Umluvili jsme dva taxíky a vyrazili na cestu do Twiga Lodge na pláži Tiwi . Asi dvacet km na jih od Mombasy u města Ukunda. Příjemné ubytování asi za 300 korun na den, jídlo o něco dražší než u nás, ale měli jsme ještě nějaké zásoby, tak jsme si vařili. Spíš jsme se o to snažili na kouřícím benziňáku. Jednou na nás dokonce přišla požární hlídka vyzbrojená lopatami a krumpáčem. Plameny jsme však měli pod kontrolou. Obsluha v restaurantu byla neuvěřitelně líná a neochotná, to byl asi jediný stín na nádherné pláži s bílým pískem, se stínem pod kokosovými palmami , svěžím vánkem a teplotou vody 28 stupňů.


Povedlo se hurá k moři.

Twiga lodge

Tak jsme se tam dva dny nakládali, plavat se nedalo, přes den byl odliv a bouřící moře za korálovou bariérou. Jindra s Honzou si v potápěčské škole zaplatili několik ponorů. Mechaniku měli svoji, ale dala se i vypůjčit, prý kvalitní a tak jeden ponor vyšel na 40 Euro.
Na první ponor jsme s nimi vypluli i já s Jirkou. Měl jsem snahu šnorchlovat. Ale pořád mi teklo do nosu a přelévaly mě vlny, tak jsem to vzdal, aniž bych mřenku zahlédl. Zbytek pobytu na palubě jsem bojoval s nauzeou ( tak říkame ,my doktoři, pocitu, když se máš co nevidět poblít). Kluci s instruktorem se šťastně a nadšeně vynořili a břehu jsme dosáhli těsně před okamžikem,kdy moje snídaně mohla být opět mezi námi.


Školící tabule. Místa, kde se dá potápět

Moře v nedohlednu a člun taky

Bob Marley to voroštoval a už jsem tušil, ze tohle není sport pro mě.

A již jsem nešnorchloval, jen se jako mrož válel na pláži a ve vyhřátých krasových vanách. Krom našich potápěčů jsme se ještě jednou nechali Romanem zlákat na rezervaci, prý nádhernou s guerezama. Mezi mořem a městskou zástavbou a silnicí se tísní vědecká stanice, kde léčí opičky, které porazí auto, nebo popálí proud.Colobus trust, se to zove. Jediné plus, že stromy byly označené popisky a viděli jsme hodně zajímavých dřevin ,včetně ebenovníku. Dvě chudinky guerézy vyjeveně pobíhaly nad správcovskou budovou. Celá ta legrace stála strašně peněz 800 Sh, možná osm piv by za to bylo. Ale pomohli jsme opičkám, prý


Na tomhle by mi bylo možná líp

Hrdninové v plné zbroji

Živí a zdrávi opět mezi námi

Tenhle Kolík provozuje Barracuda Diving School - těžkej pohodář

Cestou zpět jsme ještě zajeli na Diani beach do nákupního centra a u příjemných sester Indek v sárí jsme nakoupili za slušný peníz suvenýry. Centrum je v areálu Barcley´s Bank a i bankomat fungoval spolehlivě, přestože byla neděle. Mombasu jako takovou jsme neprohlíželi, jen z auta jsme obhlédli starou portugalskou pevnost a z nádraží jsme vyrazili do blízkého okolí na večeři. Jedni hlídali, druzí hledali restaurant a jedli.


Pneuservis - Barum, nebo Dunlop ?

Strejdo, myslíš, že nějakou lokomotivu ještě daj z toho šrotu dohromady ?

Vláček měl tradičně zpoždění, tentokrát pěkných sedm hodin. Nádražní nálevna zůstala po celou dobu otevřená, chudší postávali opodál, malé děti usínaly na rozpáleném asfaltu, nebo maminkám v klíně. Pohodář s kloboučkem na hlavě brnkal na kytaru a zpíval těm, kteří mu přispěli drobákem. Konečně sehnali lokomotivu, nebo narychlo sestrojili ze dvou jednu a mohli jsme vyrazit. Stejný rituál v jídeláku, ráno opět v Tsavo, tentokrát o něco později a na obou stranách trati se pásly zebry, žirafy a antilopy. Pozdě odpoledne jsme dorazili do Nairobi, těch pár metrů ze stanice jsme se do kanceláře prošli. Zase netekla voda. Večer jsme si sedli na terase Jazz clubu, poslouchali muziku, z patra pozorovali frmol na Kenyata Avenue


Rozjeli to, uvařili, nádhera

Už jen kvůli těmhle dvěma nádhernejm kouskům se ten vláček vyplatí !!!

A let domů ? Nádhera přelet nad Etiopií , Arabským poloostrovem, neskutečný reliéf. Přestávka v Doha, kde jsme měli nárok na hotel a místo toho jsme se tloukli na podlaze letištní haly a pak jen Fagaráš vlevo, Neziderské jezero a okraj Alp. Vídeň. Pendolino do Prahy, moc příjemná cesta a Jindrovým Peugeotem do Písku.


Jommo Kenyata Avenue- Nairobi - Keňa-únor 2007

Somálsko, Etiopie ? Nevím, ale všude žijí lidé.....

Já a profesor Roman, či co vlastně je ....

Jindra, Honza, Jirka, Petr a Pendolino ve Vídni.

Zvládli jste to všechno přelouskat ? Gratuluji. Nic dalšího v brzké době nehrozí.



Mirek Novotný Písek 6.května 2007

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>