HOLE VYSUNOUT

Uplynul týden a my se opět rozhodovali, kam vyrazit za dobrodružstvím. Po krátké čtvrteční poradě je rozhodnuto. Tentokrát to bude o něco vzdálenější kout naší dobré Šumavy. Původní cíl našeho smělého plánování byla Smrčina. Avšak v průběhu dění celé expedice došlo ke změně. Ale to už předbíhám ….

Neděle 12.2.2006 v 8,00 vyrážíme ve složení Petr Holub (řidič a majitel expedičního vozu), Honza Novák (Praotec freeridingu), Darina, Katka a Luky (coby řadoví účastníci). Cesta probíhá bez problémů až do Volar. Silnice prvotřídní kvality – bráno na naše poměry: suchá, mírně posypaná prašánkem. Ve Volarech jsem trochu udiveni množstvím sněhu na střechách a nejen tam. Najednou nás z údivu vytrhne zvuk drobně nasekaného ledu dopadající na čelní sklo našeho vozu. To Petr jakožto neohrožený řidič míjel frézu, která zrovna ukrajovala z téměř dvoumetrového ledovo-sněhového valu. Tento val dělí domy od silnice jako hradby. Za Volary se nám silnice pomalu ztrácí pod ledovou vrstvou ujetého sněhu. Co chvíli se auto rozdrnčí, jako bychom jeli po pražcích.

Je asi 10 hodin, když jsme v cíli naší automobilové etapy. Vylézáme z auta a připravujeme výstroj. „Hole vysunout“, zaburácí nejstarší freerider.

Po tomto povelu vyrážíme směr Říjiště. Pásy zatím zůstávají v batozích a dáváme pouze vosk pod paty. Stoupání není prudké, ale pro začátek stačí. Cesta se klikatí podél Schwarzenbergského kanálu. K naší smůle na Říjišti není otevřeno, což některé z nás dost mrzí. Dáváme malé občerstvení z vlastních zásob a vyrážíme dál, ještě pořád bez pásů. Cestou se různě střídáme o prvenství ve stopě s běžkaři. Asi na úrovni hladiny Plešného jezera (cca 1080 m.n.m) se objevuje rozcestník. Rozhodnutí padlo na diretku SV stěny Plechého (1378 m.n.m., nejvyšší bod české části Šumavy).

Nyní už jsou pásy nutné. Darina má o půl metru delší pásy, tak je společně s Petrem zkracují. Také množství třpytivého prašanu je neobvyklé. Honza vyráží směle dopředu razit stopu. Po 0,5 km lehce ztrácíme cestu, ale brzy ji nalézáme. Ono totiž je leckdy turistické značení pod úrovní sněhu. Avšak znalost a orientace v přírodě a v mapě je nám poutníkům a dobrodruhům téměř vrozená. Dostáváme se na hraniční hřeben a od vrcholu nás dělí necelých 200 výškových metrů.

Nyní se snažím razit stopu já, ale je to makačka a kus pod vrcholem se postupně propadám do zadních pozic. Pláň, která se tu rozprostírá je nádherná. Jsou přibližně dvě hodiny a my jsme na vrcholu. Idylu kazí asi 10 členná tlupa rakouských skiapláků, kteří dorazili na vrchol o půl minuty dříve než mi z rakouské strany.


Samozřejmě, že vrcholové foto nesmí chybět.

A hurá si užít sjezd. Bohužel Rakušané nám neporušenou pláň poněkud rozrochali, ale ne celou. Všude je tak 2,5 – 3 m sněhu. Jízda není rychlá, zato je plynulá a nezapomenutelná. Je to osvobozující pocit vykrajovat křivky do toho bílého, studeného skupenství vody.

Pokračujeme dál po hřebeni až k hraničnímu kamenu. Cestou dolu z vrcholu nám Praotec freeridingu (pravděpodobně inspirován olympijským výkonem Nikoly Sudové) předvádí pár „airů“. Jeden dokonce končí zabořen hlavou v závěji a lyže rotující v saltu se zabodává před jeho nos. Holt léta dřiny a odříkání. Vše dobře dopadá neboť nejrazantnější jezdec je vybaven přilbou Chronik i s možností kamufláže.

Pod Říjištěm se rozdělujeme – já, Katka a Darina míříme zpět okolo plavebního kanálu k vozu. Honza a Petr volí variantu „zkratka - je to horší a o to delší“. Nakonec se všichni v rozmezí pěti minut setkáváme u auta. Honza zvolá: „Hole zasunout“, a všichni tak s úlevou činíme.

Nasedáme do auta a vyjíždíme směr Volary – hospoda. Všichni jsme na hranici dehydratace. Cestou do Volar nás překvapuje před námi jedoucí vůz, když z ničeho nich se smykem obrací zpět do protisměru, zastavuje a jeho německý řidič se nás jakoby nic ptá na „nächste Tankstelle“. Odpovídáme a pomalu odjíždíme. Zřejmě nějaký závodník z Rallye 1000 jezer.

Volary jsou zablokovány požárními vozy, které odstraňují již zmíněné návaly sněhu. Soudruh od policie nás posílá doprava a ukazuje cestu doleva. Co si z toho vybrat? Před výjezdem z Volar si všímáme člověka stojícího na střeše hasičské věže. Zřejmě ho tam kolegové zapomněli. Začínáme plánovat kam do hospody. padají i takové návrhy jako Drhovle, avšak to zavrhuji. Nakonec stavíme na Libínském sedle. Máme možnost pozorovat záznam závodu Katky Neumannové v Turíně. K tomu si dáváme držkovou s pivem a lehkého brutuse (na jickovického nemá). Domů dojíždíme živi, zdrávi a plni nových zážitků.

Resumé:

Kdo: Honza Novák alias Praotec freeridingu, Petr Holub, Darina, Katka a já (Luky)

Kam: Plechý (Šumava)

Kolik: cca 14 km, převýšení 650 m, dosažená výška 1378 m.n.m

Kdy: 12.2.2006

FREERIDINGU ZDAR! LUKY

Sreiner alias Bobík - odtajnění fotodokumentace


Na vrcholu Sreineru

Sreiner

Překonání terénní překážky I

Překonání terénní překážky II

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>