TATRY SKIALP PŘECHOD

13.4.-16.4.2007
Chata pod Rysmi, Zbojnická chata, Chata pri Zelenom plese (Brnčálka)
Lyžomilové: Klíště Iva + Kája a Cyril

Mizím směr H.N. Praha. Čekám tu dvě hodiny s kolty proklatě nízko a kreju si záda proti nádražním obyvatelům. Sraz máme u lehátkového vagonu. Vše podle plánu. Jen zírám, chlapi mají sandále. Odpovědí mi je, „buď je sucho, nebo sníh“. V kupé jsme sami a před námi 8hodin cesty-spánku.



14.4.2007

V Popradu bystro na električku na zastávku Popradské pleso.
Úmyslem je pohoda, kterou navyšujeme kávou, čokoládou, pivkem na Chatě Popradské pleso.


Gerlachovský kotel z vlaku

Chata Popradské pleso

něco pro pány

měli jsme svého dost

Je nádherně a má být nádherně. V Mengusovskej dolině se nám nabízí široký žlab, který se tak i jmenuje. Všem se to líbí. Necháváme batohy pod velkým smrkem a nalehko stoupáme do sedla. Za 1a1/2hoďky ho máme. 600m převýšení. Dolu sjíždíme postupně, páč se odříznutý sníh trochu nabaluje. Hulákám na Káju. Kulí se jeho směrem mlýnské kolo asi 60/150cm velikost. Kája uhybá a kolo za ním. Teprve při druhém manévru má od něj pokoj. Pak se sune povrchová lavinka. Jsme mimo ni a je zajímavé pozorovat sněžnou řeku co se pomalu sune svahem. Jsme spokojený. Smrk nám ohlídal bágly. Tak šup do plné polní a na chatu.


Sedlo nad Širokým žlabom 2199m

paráda sjezd

z Vysokých na Nízké Tatry

Z Doliny pod sedlom Váha je slušnej trhák k chatě. Kája sundavá lyže. Já s Cyrilem bojujem. Teda, nechceme být měkký. Jsou tu natažený lana. V půlce měknu a sundavám lyže taky. Cyril to vyrval. Jen si uvědomil,že v zápalu boje zapomněl fotit. Já i smrkat. Jsme před chatou, kde máme zajištený nocleh a jídlo. Šmarjá, já mám hlad, že snad zožeriem aj chatára.
Chatařem je tu Viktor – asi živá legenda ( byl s ním v TV dokument, jak nosí 100-110kg zásoby na chatu). Jsem ráda, že jsem ho poznala. Je to krásnej člověk a chata je plná jeho dobra.


Chata pod Rysmi 2250m

Dračia bránka

spálňa

prostor před kadibudkou

budka neobyčejná a náš Široký Žlab

prosklený výhled z budky

Široký žlab

Viktor Beránek

15.4.

Svítá a sluneční paprsky se roztahují. Loučíme se s Viktorem. Před námi Sedlo Váha 2337m.
Za chvíli jsme nahoře. Otvírá se pohled, realita, která se se mnou vůbec nemaže, ale takový jsou Tatry.


zleva vzadu Veľký Ľadový štít 2682m, Pyšný štít 2623m, Lomnický štít 2632m a zprava Galeria Gangu

Sedlo Váha 2337m

Konec focení, přilby, utahnout boty. Kája sjíždí 1. Pani opatrná – já, za ním. Asi 300m mám za sebou. Jenže. Nevím jak, jsem v kotoulu na zádech. Není to rychlý. Lyže se mi zapichujou za hlavu a díky tomu se zastavuji. Natahla jsem si vaz a na koleno není spoleh. Lyže mi bere Kája a já pokračuji sjezd po zadku s cepínem, abych šetřila nohu. Ještě zkouším lyžmo přes Zmrzlé pleso.


já s těžkým zadkem

Kája s lehkostí

Rozhodnutí o vlastní neschopnosti bylo pro mě dilema. Před námi byly úseky těžké i pro zdravé nohy a ohrozila bych další dva lidi. Tady byla jediná a poslední vhodná možnost pro přistání vrtulníku. Pyšná nejsem, ale já si ho zavolala. Přilítnul během hodiny.


nad laviništěm jsem to zabalila

končím, dole Ťažké (České) pleso

Co s ní?

Tak se aspoň najíme.

Poprad - rozloučení

V Popradu rentgen O.K., takže jen distorze. Pak narvaným vlakem sama domů. Byla jsem ráda, že můžu sedět. Koleno cestou nateklo, ztuhlo a vrtulníková výčitka zmizela. Chlapi pokračovali výstupem do Prielomu a sjezdem před osmou večer na Zbojničku. 3.den přes Priečne, Baranie sedlo na Brnčálu a šup na vlak.


už beze mne

Zelené pleso

sjezd k Zelenému plesu + spokojenost

Závěr: Gratuluji, nelituji, díky za vše, Iva

Foto: Cyril kdykoliv, já jen při stabilitě

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>