TOTES GEBIRGE TOURSCHI

17.-20.2.2007

Tauplitz, Linzer Tauplitz Hütte, Pühringer Hütte, Welser Hütte, Hinterstoder

Klíště Iva + Kája, Cyril, Jirka, chlapi z města velikého, jehož sláva hvězd se dotýkati bude


Ivo, chceš jet? Jó!



17.2.2007

Má navigace k nám na ves pochopena a v 6.30h jsem naložena i se švestkama.
V Tauplitzu nás Kája vysazuje u vleku a přejíždí do Hinterstoderu, kde má být náš cíl. Pak se chce vrátit za námi, všemi dostupnými prostředky. Není snadné se uhnízdit na sedačce vleku, aniž by bylo potraceno nějaké zavazadlo a výsadek klátících rozchechtaných individuí je na tom stejně.

Na Linzer Tauplitz H. jsme ve 12h. Chatař je vstřícný i si pamatuje mé jméno (I va na, ja?). To jsem teda změkla. Bágly necháváme na pokoji a mažem si vychutnat slunečné odpoledne. Jdeme směrem Steirer See. Vlevo je krásnej špičák a pod ním malůvky od lyžníků. Jdeme se tam taky podepsat. Sníh je nádhernej. Nahoře funí vítr a sundavání pásů se stává groteskou. Připadám si jako moucha sešlehaná mucholapkou. No konečně a hurá dolů.


Vážka na zádech

Cyril se nám na chvíli vzdálil. Jo, jo, chtěl si vyzkoušet naši záchrannou akci a zahrabal pípák. Samo, že jsme to přijali a hledali zasypaného. Signál zachycen, pípák ještě dýchal. Vracíme se na chatu. Kája už regeneruje na pelechu, takže zítra můžeme dál. Auto nechal v Pyhrnpassu, protože by se nestihl za námi vrátit. Po večeři chatař přinesl 4x frťana, do jednoho smočil malíček, ten si zapálil a s ním si nažhavil cigáro. Hm, efektní. Dal s námi deutscheenglischposunko řeč. Snídani dostáváme večer na pokoj, páč chceme ve 4h vstávat. Na Pühringer Hütte to má být 9-10h.



18.2.2007

Jsou 4h a venku se honí větry. Jdu se podívat, jaká je realita, protože okenní meluzína může klamat. Plesk, třísk, prásk, rychle do chalupy. Přesto vstáváme. V 5.30h jsme na lyžích a vítr se zklidňuje. Čtyři světýlka se pohupují teréném. Šmarjá, to je atmosféra, to miluju.


Ledopádek

Můj svět

Po krásném svítání se vyhupuje slunce a je bezvětří. Jsme jako pouštní karavana i terén to připomíná. Zprava míjíme Tragl 2154m, zase tolik času i na výstup nemáme. Weisse Wand je taky dobrý pro orientaci. Sundáváme batohy, je vyhlášeno poledne a každý podle chuti žvejká ze svých zásob


Rotgschirr, SV od Pühringer Hütte

Čas utíká a my přidáváme na tempu. Venku se nám teda spát nechce. Pohybujeme se
nahoru, dolu, 1800-2000m a nemá to konce. Hned za hřebenem Elmu doleva na Pühringer Hütte. Slunce zapadá. Chaloupko, ukaž se. Uf, dokonce značka a v 17.30h vidím chatu. Jupí.


Pühringer Hütte

To se nevidí. Chata otevřená a v kamnech ještě žhavo. Dnes vařím já. Za ochotou je trochu vypečenosti. Chci se zbavit zátěže.



19.2.2007


V noci byly hvězdy a -14stupňů. Vstáváme v 7h. Venku se válí mračna všech šedých odstínů, jen do nich píchnout, aby i sněžilo.

Po 9h se hrabem z chaty a počasí je otazníkem. Vracíme se kousek po stejné cestě a pak odbočujeme SV na Welser Hütte. Lezem do skalního sedla. Vítr je silnej a je třeba jít zvlášť s batohem a podruhé pro lyže.

Jsme všichni nahoře a rychle pryč. Větrné poryvy se zklidňují, přesto zůstávám zakuklencem.


Máme dozor zhůry

Jdeme do levého sedla

Spitzmauer

Jirka, neboli převrácený vrtulník

Žlabem k chatě

Cyril fotograf má v záběru kořen

Pro někoho kořen, pro mě milenci

Welser Hütte

Jsme na chatě. Třísky lítají, dřevo se řeže, sníh je v hrnci, oheň hoří bez mé zásluhy, Cyril vaří bramborovou kaši s párečkama. Hm, tomu říkám chlapi.


Deníčku vrcholníčku. Děkuji za krásný den a dobrou noc všem

20.2.2007


Ráno nikam nespěcháme. V 9.30h v plné zbroji vzhůru do sedla. Do půlky to jde s lyžema, pak už nééé

Přiletěl vrtulník,zavěsil se na jedno místo a pozoroval nás, jako orel hraboše. Do hnízda jsme se mu nehodili a drápy si s námi mazat nechtěl, tak odlítnul.


Asi metr široké sedlo a na druhé straně nádherný, krásný, famózní, opiátový sjezd

Panáčku, podal byste stařence ruku?

Welser Hütte

Sjezd po stromě, kmen mezi lyžema

Sééé bojím, sééé po...

Šup do peřin

I tady řádila vichřice jako v Čechách a my se prokousáváme polomem. Cesta samozřejmě nikde, jen držíme směr. Končí sníh a nás čeká 4-5km v přaskáčích na parkoviště. Jsme jako těžkooděnci. Snažím se nedrtit jarní kvítí – čemeřice.

Hurá, jsme na parkovišti. Je 16.30h a Kája jde na stopa, bus, taxi, a všichni doufáme v jeho brzký návrat i s autem. Jsme sirotci a přestože se to nedá ještě stihnout, vyhlížíme auto. Za dvě hoďky už trochu ztuhlý, jásáme. Hlavně ven z bot a domů na pořádnou žranici.

Jsem spokojená, byla to skvělá akce se skvělejma lidma. Díky, Iva.




Foto : Cyril kdykoliv a já jen ve stabilní poloze.

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>