Jedna únorová sobota

Stále udiveni letošní zimou, jsme hnáni vlastními ambicemi a setrvačností do toho nekončícího lezení. Kolikrát už si člověk přeje, aby nasněžilo alespoň coby alibi…ale prostě nic! Takže jsme se tuhle krásnou únorovou sobotu vydali zase do obligátních Jickovic.
Čisté nebe bez mráčku, blankytná modř, sluníčko vylezlo za kopcem….všechno to vypadá na úžasný den (jen ten jeden stupeň na teploměru a jinovatka na udupané sídlištní trávě připomínají zimu).
S lezením začínáme rozvážně…..Petr zakládá oheň, hovoříme o zásobách jídla, hovoříme o tom, proč mokré smrkové dřevo nehoří, nejmenovaný člen předvádí svou novou pokrývku hlavy (padáme v úžasu nad elegancí a vkusností tohoto doplňku) atd. Jako správní požitkáři čekáme, až na skály zasvítí sluníčko. Pak už se opravdu nedá odolat, a tak slaňujeme a vrháme se do cest. Páni vlevo, dámičky vpravo. Kluci lezou Šavli (vtipně ohodnocenou za 4), pak cosi supermegagiga…(co já vím), ale to už sledujeme jen podle zvuků. Samy totiž prožíváme jarní morálovou krizi v Přemkovi. Slunce praží, ptáci zpívají, hlubinní vltavští sumci spí.


Jickovická zákruta (při levém břehu je zachycen sumec požírající rybářovu návnadu)

Mikuláš útočí na Ztraceného přítele. "Jestli nemáš pytel s dárkama, tak sem ani nelez."

...já se musím podívat nahoru, jestli mi to v kuchyni nevyhaslo.

Roman: já lezu jen ve stínu, přece se nespálím!!

Snažíme se splynout s krajinou

Jééé, já jsem chytla krajtu! ta lechtááááá:)

Uááá, dej to pryč! Víš že se hadů bojím.

Pa:)

Výlet byl krásný a uzený, nevím sice, kde byly ty haldy ostatních Klíšťat, ale vím, že měly být rozhodně tady


Poznatky: Mikuláš chodí i v únoru
Pokud je někde voda, tak určitě v klíčovém místě spáry
Sýr v trojobalu je lepší obětovat ohni
Pepo! Máš mínus.

Účastníci: Petr (a jeho terénní vůz), Romario, Lenka (ta co vystoupila z Klíšťat), Iva (stará opotřebovaná učitelka)

Iva

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>