Dachstein na rychlovku

Dohodnuto ve čtvrtek v hospodě, předpověď na sobotu perfektní, neděle s otazníkem. Vydrží tlaková výše, nevydrží ? Start v sobotu ve 3 ráno.

Radek se svým „plyňákem“, na palubě ještě Iva a Ivoš, předjíždějí ve 3,30 k nám. Zlehka šmyklavý asfalt až do Budějovic, potom paráda. Elegantní, plynulou jízdou , po čtyřech hodinách vjíždíme na parkoviště kousek za Hallstadtem, nedaleko pomníčku pana Simonyho.( Simony Hutte není pojmenovaná po nějaké Simoně, ale po pánovi, který kolem Hallsatdtu vedl botanický výzkum. Edukační poznámka). Výška 571 m. Vzbudili jsme dva kluky a slečnu z Jablonce, ustlali si vedle auta na parkovišti. V jejich plánu byl nedaleký ledopád Schleierfall ( 230 metrů WI 5 lezení 3-5 hodin, nástup 15 minut přes Waldbach, sestup 5O minut, nebo slanit.).

Vlezli jsme do španělských bot ( možná ty skialpový škrpále tlačej jenom mě), a začli stoupat po cestě č.601 kolem Tiergarten Hutte na Wiesberghaus 1882m. Značení cesty dobré, tentokrát se nám nepodařilo zabloudit, jako při památné výpravě, kdy jsme skončili v úplně jiné dolině a já se Standou jsme celou noc jektali zubama na půdičce malého seníku, zatímco vedle si pochrupovali Vašon s Bohoušem. Měli spacák !!!

Na Wiesberghausu, který je v zimě otevřen snad druhý rok, právě paní domácí roztápěla kamna. Dali jsme si výbornou hrachovku s uzeninou a obrovský kotel čaje. Příjemné posezení a ochotní lidé. Odtud na Simonu je to již brnkačka, lehce před 300 výškových metrů. Radek makal vepředu, Ivoš ve vrcholném treninku před Šumavským maratonem se také nešetřil. Iva kousek za nima a poté vrtošivý dýchavičný stařík.

Simony Ht. 2203m, první sezona bez Tonyho Rosivky, bez vyjících husky přivázaných u fortelných bud nad vchodem do chaty. Jen dvě prázdné boudy zůstaly. Frau domácí nás hnedle vylifrovala na nejstudenější pokoj ( když zjistila, že si nebudeme dávat večeři, ale jen snídani), pečlivě zkontrolovala průkazky Alpenvereinu, určila nám, u kterého stolu můžeme sedět. Pan domácí se zdál v pohodě, ale celou dobu se věnoval kuchyni. Evidentně není velitelský tip. Hodili jsme si bágly na pokoj a jen nalehko vyrazili dolinou . Vyšli jsme asi do 2400 metrů a vyhlíželi pěkné terény na sjezd. Iva s Radkem šli ještě výš, obhlédli si cestu na zítřek. S Ivošem se nám podařilo pár pěkných oblouků při sjedu k jezírkům v dolině jižně od chaty. Návrat jsme museli řešit na pásech, klesli asi sto metrů pod chatu.

Večer dobrý. U stolů sedělo asi dvanáct německy mluvících sportovců a my. Gluehwein za 3, velké pivo 3,90, litr horké vody za 1 EU ( po členy AV) . Kamarádi utekli do dek asi o půl hodiny dříve, v panické hrůze, že neusnou-li dříve než já , budou muset celou noc poslouchat moje chrápání. Nestalo se tak, ještě nespali, ale kupodivu netrpěli. Ráno jsem byl pochválen za ohleduplnost.

Za snídani se sluší personál pochválit. Kolem ¾ na 8 v mrazu kolem dvaceti stupňů ( v prosklené verandě ukazoval teploměr – 16), jsme vyrazili vzhůru.Venku byl poprašek nového sněhu, ale opět zcela jasno. Maličká frontička rychle k ránu odešla. Šli jsme po široké pistě vyjeté rolbou pod kotel mezi Nízkým a Vysokých Dachsteinem. Ve žlabu pod vrcholem stoupali tři borci s lyžemi na zádech. Konečně jsem se vyvlekl za ostatními k nástupu.Ve stínu u skal, byla příšerná zima. Nasazení uvazků a maček stačilo k přemrznutí rukou. Moc nás potěšilo, že výstupová cesta byla celá zajištěna fixním lanem.Na zimu dobré řešení. Naše lano zůstalo v batohu ( Radek ho nosil jako povinný handicap). Samostatně jsme pak lezli k vrcholu. S fixem to byla pohoda, tabáček. V půl dvanácté jsme byli na vrcholu Hoher Dachstein 2993 m. Totální plech, výhled na hory od Dolomit na jihu po Mrtvé hory a ještě dál na sever.Při návratu pod skálu k lyžím jsme míjeli asi šest lidí.


vrchol Dach.

Iva v oblacích

K Simoně jsme volili individuální sjezd. Radek se držel vyjeté cesty, já s Ivou jsme kreslili občas i pěkné křivky levou části ledovce, Ivoš nám zmizel kdesi vpravo. Nádhera.
Na Simoně jsme se dlouho nezdrželi. Původně jsem chtěl dát jedno malé a čaj, ale když chatařka prodala Ivošovi slabý litr skoro studený vody na čaj za dvě Eura, tak jsme se naprdli a odjeli na Wiesberghaus. Sníh skvěle držel , většinou se jede po rolbou nebo skútrem upravené cestě. Na chatě patřící přátelům přírody – Naturfreunde nám ochotně natočili pivko a dali vybrat z mnoha druhů čaje. Čekal nás poměrně divoký sjezd v mnoha boulích a po šikmých plotnách. I když jsme neměli batohy těžké, stejně pod jejich tíhou jde elegance k šípku. Maličký záklon a bylo to jasný ! Ve sjezdu nás stopy zavedly mimo cestu 601 východněji do rokle Durren Bachu. V závěrečné části to byl nepříjemný sjezd, spíše smýkání úzkou svážnicí. Podařilo se mi ještě vyfotit krásně narostlý Schleierfall, svižně jsme se přestrojili, naložili do auta a v půl páté s nami už Radek švihal k domovu.


Hoher Dachstein

Zima má být letos ještě dlouhá a pořádná , tak doufám že ledy hned tak nespadnou. V pohodě by se tam dalo vyrazit i na jeden den. Jedna cesta 270 km, to máme jako z Písku do Krkonoš. Takže před Yeticí ( 24. – 26.2.) nebo po ní . Výzva – udatná Klíšťata!


Schleierfall

Účastníci akce : Ivoš Krejčíř, Radek Nahálka, Mirek Novotný, Iva Urbanová

V Písku 8.2.2006 Mirek

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>