JICKOVICE LEZECKY

….aneb nedělní pohoda

Je téměř jisté, že jsme celou neděli neběhali po poli za padákem. Poté, co padák ukázal svou opravdovou sílu bylo víc než jasné že dojde na lezbu. Navíc vítr zatím dokonale osušil skály, tak proč toho nevyužít? Pravda někteří měli jiné plány, třeba Vašon pěl božské ódy o Bartákovi a jeho pověstně vynikající klobásce. Avšak nepodlehli jsme vábivému hlasu Vašona a pomalu se vydali ke skalám (Vašek samosebou taky).

Skály byly zalité sluncem, jako v létě. Jenom vítr byl poněkud silný a studený. Někteří neztráceli ani minutu a začali se soukat do sedáků a lezeček. Byli i tací, co se zhostili úkolu o nic míň náročnějšího, a sice založení malého ohníčku. Také byl čas posilnit se. Dobré počasí k lezení využili i naši kamarádi Franta L. a Jirka G. ze Strakonic. Jsou jediní, kdo z jejich oddílu letos lezou (teda zatím). Slunce se pomalu schovávalo za obzor a lezci se pomalu sesedali okolo ohně a hovořili o všem možném.

S nastávajícím soumrakem jsme se přesunuli k Pepovi do hospůdky. Pepa se rozzářil sotva nás uviděl a začal klasický zmatek: ,,Dám si kolu, nebo ne dám si čaj. Ne raději pivo…“. Pepa, zvyklý na různé bandy melounů vyčkává, poté v klidu plní naše přání. Mezi tím polovina lidí tupě sleduje napínaví děj filmu Rudá planeta. Nutný zápis do knihy, jsme tento rok první zapisující. Čas kvapí a my se musíme rozloučit a vydat na cestu domů. Tak nějak se udála typicky lednová neděle v Jickovicích.


Jickovická panoramata

Strážce skal

Cos to vybral za cestu?

Jirka Grauer na Palmovce

Lukáš koštuje Platýze

Blanka: „Já se na to nemůžu dívat!“

Romario zkouší odolnost Něžný mrchy

Lezu, lezeš, lezeme

Vše probíhá pod metodickým dohledem

Bóďa zkoumá Muší voči

Venca si pořídil slušivé kalhoty

Roman zdolává Něžnou mrchu

Šamanovo horské lezení

Rodinná pohoda

Návrat z expedice

Lednová idylka

Sepsala a obrázky opatřila tisková agentura LaK

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>