Totes Gebirge

Grosser Priel 2515m

Kressemberg 2004m

28. 9. -1. 10. 2006





Máme to v plánu asi měsíc. Nevyšly mi dvě akce a teď prásk, Roman nedostane na pátek dovolenou. Třísk, Vašík taky ne. Zklamání mnou prosakuje. Honzík mi doporučuje hormonální léčbu v cukrárně.
Domlouvám si: „Nech to plynout fňukale“.

Áááá přecí jedééém. Já, Raďas, Míla a bratrstvo Gogoušků Ondra s Adamem.




28. 9.


Vyrážíme v 6h. z Písku. Cesta probíhá v pohodě při pochrupování posádky. Parkujeme za Hinterstodrem kolem půl desátý.


Mravenčení kolem Barušky – autíčko.

Jóóó, až tam.

Dominant Spitzmauer

Na Prielschutzhause je to 800m převýšení. Slunce nás nešetří. Jsme rádi, že je hezky a hlavně, že jsme tady. Na chatě jsme za dvě hoďky. Samo, že od jistého karambolu s rezervací máme nocleh dopředu zamluven. Ubytovává nás velice příjemná Polka. Je jí podivné, co, že se s Čechy rozthl pytel. Jó, státní svátek je třeba využít. Ulevujeme batohům, dáme lehký bufet a chceme se ještě podívat k nástupům na Priel.


Nákres

Ondra, Adam a Míla chtějí jít D. Já a Raďas to vidíme na B navazující na Südgrat na Priel. Dolu normálkou. Po chvilce hledání máme nástup. Na nějaké lezení je už dost hodin, tak se vracíme zpět při krásném západu slunce na chatu.


Zas v tom lítám, je mi dobře.

Nad chatou.

Jako zdroj vody můžeme použít zdarma kohoutek na chatě. Kuchtíme hromadně na verandě. Je teplý večer a my jdem chrnět. Míla si nemůže natahnout na posteli nohy. Prostě ji trochu zkrátili, aby se vešla nóó. Otevřeným oknem slyšíme moudra lidí a Ondra se směje. Ne, že by mu hráblo, ale fakt byl důvod.



29. 9.


Vstáváme po půl šestý. Rozednívá se, je teplo, bezvětří a slunce si hraje se stíny. Před osmou vyrážíme ještě společně. Čeká nás 1000m převýšení. Lezeme s Raďasem v pohorách. Při pětkové obtížnosti se vrací ke mně pro lezky. Přezouvání je ve stylu z ruky na nohu a z nohy do ruky. Představa, že spadne bota a cesta zpět v lezkách, nás vedla k pevným stiskům předávaných věcí. Po třech hodinách máme 1. věž. Vidíme kluky kus před námi. Jinak nikde nikdo.


Raďas v traverzu

Hřeben nemá konce. Občas jsme jako hraboši v kamenolomu. A přece se točí. Teda chci říct, že já si užívám.


Rejža to vystih

Spokojení hraboši na vrcholu v 17h

Nekonečný hřeben.

Jsme totálně vyprahlí a slastně žvýkáme aspoň sušené brusinky. Rychle dolů normálkou. V 19h jsme na chatě. Kluci jsou tu taky. Víc nepotřebuji. Lejem do hlav tekutiny, něco pojíme a šup do pelechu.



30. 9.

Ondra, Adam a Míla jdou na Spitzmauer – severní hřeben za 7. Já a Raďas na Kressemberg B – Herbstraum za 5. Od chaty naším směrem vede několik neznačených cest, tak se trochu motáme, až se vrátíme k té první správné. V 11h jsme pod nástupem. Lezem na lehko bez batohu a oba už v lezkách. Jsou tu krásné plotny, spáry. Dolů slaňujeme. Zpět na chatě jsme kolem čtvrtý.


Naše cesta.

Suverén tu teda určitě nejsem.

Nemám slov

Dopoledne přijeli Vašík, Káťa, Blanka a Roman Veliký. V sedm skoro za deště se vrací Ondrova trojka. Jsou v pořádku a to završuje mou spokojenost. Ještě bonbónek v podobě Knedlsuppe a Sachertorte. Jsem krásně tuhá. Vlastně všichni.



1.10.


Kluci chtějí být dřív doma. Jdeme jen na krátké lezo směr před Kressemberg, kde byly zajištěné dvě cesty. V dáli vidíme tečky Vašíka a Káti. Zakousli se do 8-. V poledne mažem zpět na chatu. Loučíme se se skvělým chatařem, česky mluvící Polkou a šup dolů za Baruškou. Parkoviště je ucpané auty. Ještě hupnu do řeky. Uáááá, mám nabitý baterky. Né cukrárnu, já potřebuju do hor.



Závěr: Kucí díky

Foto: Rejža Raďas

Článek: Duševní opilec Ivuška

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>