Vysněná hrana - Rychlý výpad do Gosau

Jako zodpovědní podnikatelé a zaměstnanci vyrážíme na víkendové lezení do Alp v pátek po pracovní době. Na Hofpuergelhutte 1705m máme rezervováno 12 míst na Winterraumu. Hlemýždím tempem se blížíme k Budějovicům, ještě pomaleji jimi projíždíme, ale až na dálnici před Linzem nám cesta začne ubíhat rychleji. Míjíme Salzburg a za Bischofshofen sjíždíme z dálnice. O jeden sjezd dříve, takže chvilku tápeme. Nakonec vjíždíme do Filzmoos právě, když končí konzumace rožněných volů, šraml hraje poslední kus a dámy, některé v kožiších a pánové v krojovaných sakách a kloboucích, se zvolna rozcházejí.

Průvodcem doporučená cesta k parkovišti, odkud je na chatu jen 40 minut se vbrzku mění v pistu pro čtyřkolové vozy. Pájův Transit si vede statečně, ale v pravý čas ustupujeme a obracíme. Proti nám ze tmy světla a od vrchu sjíždí modrá Octavie – Moira. Druhý vůz také neriskoval. Nakonec jsme pohodlně zaparkovali u Unterhofalmu a po cestě č. 612 za svitu čelovek ve svižném tempu vystoupali k chatě. V půl jedné ráno nás samozřejmě nikdo nečekal. V zimní místnosti zbývala jen asi čtyři místa, já s ženou Helenou jsem se vetřel do jedné společné noclehárny v chatě, lehli jsme si do spacáků na jekorovou podlahu. Pája s Danem zalehli pod hvězdnou oblohu na terasu.

V sobotu ráno jsem samozřejmě nemohl dospat, od půl šesté jsem pozoroval ostatní nocležníky. Ani náznak nadšení z nového jitra. Potichu jsem se vytratil do přízemí do šatny a přebalil na tůru. Chata plná horolezců, všude se povalovaly přilby a úvazky a v sedm ráno všichni spí ? Za mého mládí jsme nastupovali do podstatně kratších stěn v Tatrách před šestou. Asi jiná doba. Vzbudil jsem kamarády na verandě a v zimní místnosti. Po důkladné přípravě jsme vyráželi od chaty v půl deváté. Nástup psaný hodina čtyřicet, tak snad něco stihnem. K večeru má přijít bouřka. Ve Steiglpassu 2016m jsme byli v časovém limitu. Hromadným studiem mapy, aniž bychom si znovu přečetli slovní návod, kudy pod naše stěny, jsme usoudili, že musíme sestoupit kus pod sedlo a poté po stezce uhnout doleva, směrem západním. Výška se ztrácí velmi snadno. V sedmnácti stech metrech jsme hromadně znejistěli, jediný, kdo věděl, že jde správně byl Jirka „Čmelák“, ten se šel pouze projít.

Takže zpátky do sedla, konečně jsem si přečetli slovní popis a tam bylo jasně řečeno, že stezka odbočuje v sedle !!! Lehce po jedenácté se před nám otevřel fascinující pohled na Niederes Grosswandeck 2369m a Daumling 2324m. V půl dvanácté nastupujeme do zvolených cest. Dan a já do <>Východní hrany Daumlingu, cesta figuruje v kultovní knize Pause Winkler – Im extremen Fels - moderní klasifikace <>4+ až 6- ( 7- nebo A0,A1). Takže hákovačky bychom měli zvládnout těch šest minus Dan dá v pohodě. Druhé dvě dvojky , Šaman se Zdendou a Lukáš s Horácem jdou na <>Jihovýchodní stěnu 6-. Pája Mináč s Domčou si vybrali Direkte Fingerkante 5+ / A0(7+).


Grosswandeck a Daumling

Počasí krásný, sem tam mráček, vzájemně se nevidíme. S Danem nastupujeme s vědomím, že se v pravý čas rozhodneme, zda půjdeme až nahoru, nebo včas ustoupíme. První dvě délky nejsou z nejpevnějších, ale občas narážíme na staré skoby , ojediněle na postupový nýt. Trefujeme se do štandů a po dvou délkách jsme na exponované hraně u markantní věžičky.Nad ní přelézáme čtyři kratší délky klasifikace 6, 6-. Dan na prvním čistě a s přehledem, já s báglem používám tradičně yosemitské triky , aby se se mnou moc nenadřel.
Jsme v polovině stěny, v polovině výstupu, před námi ještě pět délek, z toho dvě poslední buď po skobách, nebo7-. Čas 14.20. Volíme ústup.

V pohodě s rozvahou spouštíme lana ke slanění. Na plnou padesátku přesedáme čtyřikrát. Lano se nikde nekouslo, žádný šutr nám na hlavu nesletěl . Z bezpečné vzdálenost od stěny pozorujeme chlapce, jak postupují k vrcholu. Zdá se, že mají těžká místa za sebou. Pája se blíží k JV hřebeni, tam už je to 3+. Dvojky v JV stěně postupují markantním zářezem. Určitě dolezou nahoru. Odhadujeme, že by mohli ještě za světla dorazit na chatu.

Nám se dostalo pochvaly za brzký návrat od Helči. Ta se proházela směrem k Adámkově chatě a byla nadšena krásou kolem. Po dlouhé době se odvážila vyrazit se mnou. Ujištění, že od auta na chatu je kousek, že všechno ponesu já a kolem chaty, že jsou krásné pěšinky, ji přesvědčilo. Nelitovala. Navíc měla kolem sebe devět chlapců velmi široké věkové škály, což jí nadmíru vyhovuje. Personál na chatě velmi přívětivý, pivo za 3EU, pohoda . Chatařem je Heinz Sudra z Bad Leonfelden s paní. Helča se během dne stačila s paní seznámit , představila naši skupinku. Chatař se mi omluvil, že nám nemohl držet místa, když jsme dorazili tak pozdě, uvolnil nám jednu skrytou místnost ve Winterraumu, kam jsme se všichni vměstnali, mohli jsme si i vařit a když se zbytek výpravy , za svitu čelovek a hvězd ,kolem desáté večer vrátil a po dvou pivech na terase nás nekompromisně zahnali spát, pokračovali jsme v komůrce v konzumaci. Horst měl tradičně zásobu plechovek.

V neděli po snídani nám chatařka poradila, kam na cvičné stěnky u chaty , počítala nám jen jednu noc á 4 EU a byla potěšena, že známe cesty jejího manžela v Ennstalu. Klettergarten, nebo jak se tomu říká, je u této chaty rozsálá, mají i svého průvodce. Teprve tam jsem pochopil, proč byla chaty plná horolezců, kteří si ráno dlouho pospí. Oni totiž všichni lezou na těch „kvakách“ u chaty. Do velkých stěn se moc nechodí. Pája tam vysmahnul jedno 7- , my několik 5+,5. Po poledni bylo jasné, že bouřka přijde. V půl třetí jsme dobíhali na parkoviště pod prvními kapkami a opouštěli údolí za lijáku a blesků.
Vyšlo nám to náramně.

Účastníci výletu:

Ford Transit – Pája Mináč, Dan Vaněček, Jirka Kynkor, Dominik Novotný, Helena a Mirek Novotný

Otavia Combi – Moira – Lukáš Svoboda, Zdeněk Češek, Pavel Novák ,, Michal Horák




Písek 28.8.2006 Mirek ovotný

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>