Sokolčí z mého pohledu

15.7.2006


7 cest

1 bobřík odvahy ( cesta P. Konečného). No kdo to asi vyhecoval? Hecíř!!!

Aktéři : Vašík, Luky, Honza, Roman D. a moje vytahaný tričko.

Svlíknout sedák a do díry. Už nástup mi dal zabrat. Roman mě má na laně přes tělo ( nojóóó, krapítek se bojím ). Jsem u škvíry a lano – můj jediný kontakt s Romanem je odhozeno. Jdu do tmy. Šmarjá, sotva se protahuju traverzem. Na nohy nic, pode mnou hladová díra. Vlním tělo, abych nesjela dolů. Luky má občas problém se protahnout. Museli bychom všichni zpět. Honza : „ Hlavně nezmatkuj nebo natečeš.“ No, do smíchu mi nebylo. Roman je přede mnou s čelovkou. Mám pocit závisláka a chci ho mít na blízku. Je tu navlhle dusno a stále to nemá konce. Jsem v místě, kde je třeba podlézt bokem. Jak se tam zkroutil Luky a Roman nechápu. Průšvih. Luky nemůže vylézt. Leze do výdutě a my ho můžeme minout. Je tu malé střílnové okýnko a hlavně kyslík. Lemtám ho, až výřím hlínu, která se na mě lepí. Je mi všechno jedno, hlavně ven. Pasuju se do výlezu. Je to roura, pod nohama nic, nad prsama šutr. Mám pocit špinavého červa, na kterého bych nešahla. Mám toho dost. Roman s Vašíkem mě zkoušej vytahnout za ruce, ale jsem kouslá kyčlema.. Jsem v poho, jen nemůžu ven. Funim, kroutim se. Chybí porodník s kleštěma. Jupí, jde to, jsem vééééénku. Čas – asi 45minut ( věčnost ). Luky se vrací zpět. Padám do vody a jsem šťastnej člověk.

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>