Geyikbayiri


Cesta do Turecka byla poměrně rychlá

Lezení v Turecku bylo plánováno s dlouhým předstihem, také kvůli nutnému trénování na stěně, abychom získali potřebnou sílu, vytrvalost a naše schopnosti dohnali nové sedmičkové lezečky (v mém případě, u Peti lze hovořit o lezečkách téměř devítkových). Přeci jen každý trénoval dle svých možností.

Nakonec jsme 26. února vyrazili jakožto osmičlenná výprava směr Antalya.


Cesta ke skalám - první den, slunce, vedro

První ráno po nočním příjezdu do přeplněného kempu JoSiTo míříme do sektoru Barbarossa. Lezení je bezva, extra ostré drobné chyty drží skvěle, slunce praží (je to na tílečko, pánové se neostýchají jít do půl těla), slušné výkony, nálada dobrá. Takže jsme zahájili. Jo a není čas fotit, musím lézt.


Kemp JoSiTo - trochu husto a hlučno díky slackline-festivalu

Další den ve stejném duchu - sektor Ottoman. Je lehce pod mrakem, tudíž příjemněji. Myslím, že padlo první 6c něco. Ale já to nebyla.

Třetí den testujeme terény v dohledu kempu - Turkish Standart. Mě odpo chvátí zákeřná chřipka, takže spím, potím se, zimnici mám, nálada na nule, síla žádná. A v noci pařba těch zpropadenejch slacklajnistů snad do 4 do rána. Je to na pěst.

Neděle se nese v duchu radostného přesunu do klidnějších míst. Opouštíme davy mátoh v kempu a za komického drnčení koleček kufrů (Martinovi s Jírou to připadá jako velmi praktické zavazadlo)putujeme asi dva kiláčky po silnici do oázy zvané PeakGuesthouse. Z naší vysněné chatičky s prostorným zápražím se klube snad ta nejmenší možná chatka, pro osm lidí vskutku těsná. Ale předpověď hovoří jasně, a tak jsme rádi, že z nás snad nebudou totální bláťáci v následujících dnech.


Výhled od čajírničky na Barbarossu

Hoši si dávají RestDay na trhu ve městě a já se potím v chatičce do péřáku, péřovky a matrace. Úplně durch, to tílečko první den bylo asi přehnané.


Večerní žranice - před ní lenošení na gauči u kamen, Francouzi nemají šanci, pak opět gauč

Přes den vždycky trochu sprchne, ale hlavní slejváky se odbývají v noci a lézt se pořád dá. Takže družstvo drtí hodnotné cesty, čísla jako 6b, 6c už jsou běžnou rutinnou, 7a tu a tam se taky objeví. Já se potím další den a světlým bodem akce je večeře.


Za vydatného deště se dá lézt v jeskyních

Poslední den už je ceďák od rána, ale jsou tu dvě jeskyně a tam se dosytosti realizujeme. Kluci drtí v krápníkách nějakou 7+, mě totálně došlo, ale výhledy dobrý.


Sarkit - cesta Saxafon 7+

Drobné shrnutí: oblast zajímavá, obrovská, výběr cest široký, jen ta obtížnost je trošku limitující. Každopádně ale tréning byl znát a hodnoty padaly. Sedmičkový lezečky vydatně pomohly, jen tu chřipajznu příště nechám doma. Takže, mohu jen doporučit.

Ale pozor na ty rozpařený slacklajnisty, ty nám byl čert dlužen. Taky jsem se naučila vyslovit nahlas některá sprostá slova, a když je někdo říká mě beru to jako kompliment.

Lenka

Jo a ještě - účastníci zájezdu: bratři Altmani, Buči a Jíra, Rorejs a Halba, Marián a Lenka

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>