Paklenice květen 2006

6.5. 2006 – Odjezd „modrého ďábla“, „stříbrného bleska“ a „červené rakety alias růžového pantera“

Plán odjezdu v 6 hodin, stanoven po kompromisu všech členů výpravy, sraz na benzínce, nasedat vyrážíme. Cesta dobrá, všichni se těšíme, nálada dobrá, kdy už tam budeme.



Míjíme České Budějovice dojíždíme na Rakouské hranice. Červená raketa se vrací pro své pasy, bo prý Chorvatsko není členem Evropské unie, jaksy.



Petr: „tady modrý ďábel zdraví stříbrnou raketu“ … „už tam budem?“



Cesta ubíhá, svačiny se konzumují, posilovače ducha se popíjejí, část posádky, více než část jiná se těší, kdy už tam budeme, tatáž část posádky tvrdí že v autě nemůže usnout.

Roman: „se mnou usnou všichni“.



Dorážíme do kempu kolem 18h, zjišťujeme cenu a vrháme se do vybalování, stavění stanů a vaření. Někteří se dokonce jdou podívat na skály.

7.5. 2006 – První den v národním parku Velká Paklenice

Venca od šesti nespí, ostatní vstávají v pohodě, cesta na záchod, ranní hygiena, snídaně, naložit výbavu a tradá na skály.

Bohouš a jeho skupina zahýbají ihned po vstupu na první cesty po pravé straně. Ostatní se vydávají dále. Rozlézáme se na krátkých cestách, přeci jen je se potřeba seznámit s terénem a materiálem, že.

Roman a Venca: Po prvních dvou cestách (Veleshit 6a+, Reibeisen 6a) se rozhodujeme nalézt do první dlouhé cesty Slovenski (6a) na Debeli Kuku. Jde to dobře, ale po třech délkách ztrácíme směr a uhýbáme hodně vpravo do jiné cesty. Tam nám zbývají poslední dvě délky 6b a 6c+, humus. Ta první nejištěná a poslední vzdáváme, slaňák máme po ruce, tak jedeme dolů. I tak jsme spokojeni. Na závěr dáváme ještě Achtung steinschlag! 6b+ s dolezem v Kanjon direkt 6b.

Doktor a Míla:Klanci Zava - Zava 4a (15m), Čuja ti si bog i batina 5a (15m), Čuja ti si bog 5b (15m), ? 5a (15m), Veliki Čuk – Karama sečet temptation 6a+ (110m)

Roman a Blanka:Na začátek jsme lezli 1 délkové cesty u cesty na Klanci(4b-5b) společně s Mírou, Mílou a Margitou a Petrem s Honzou. Pak jsme se vydali na více délkovou cestu. Pod Mírovým přesvědčením, že lezeme na Malý Čuk, (který byl ve skutečnosti Čukem velkým) jsme pod domněním, že lezeme 3+, ztroskotali ve 3 délce, kterou už jsme nedokázali zdolat, takže jsme museli slanit přes ošklivé nýty a „píííííp“ si tak lano, naštěstí jsme se dole dozvěděli, že jsme nelezli 3+, ale co jsme lezli, se už asi nikdo nedozví.

8.5. 2006 – Dlouhé cesty

Jsme seznámeni se skutečností, že skála je pevná, ne všichni vylezou to co by chtěli, fouká vítr (větrovky sebou) a do toho svítí slunce (je potřeba opalovací krém a vodu).

Roman a Venca: Vybrali jsme si cestu Senza Pieta (6b+), opět na Debeli Kuku, bo se tam chcem konečně podívat z toho vrcholu někam dolů. Nástup nalézáme bez obtíží, první délka, překrásné 6a, druhá délka překvapivé 5b, třetí délka lehké 6b+. Po další délce se ocitáme v cestě Diagonaleska, trochu brzo, zjišťujeme, že jsme zase v jiné cestě. Od počátku lezeme jinou cestu.



Takže co to vlastně lezeme? Vrnitev optisanih (6c+) O_O



Nicméně další délky jsou nádherné. Krásně odjištěné 6a+, 6b a 6c+, 6a a pak dolez na vrchol.



Na závěr útočíme ještě na Stup, je docela pozdě tak se rozhodujeme pro jedno délkovou cestu Samo malo 6b+. Pěkná morálová dlouhá cesta, na podělání pro překližkáře ^_^.

Doktor a Míla:Stup – Karabore 5b (120m)

Roman a Blanka:
Po neúspěšném zorientování z prvního dne jsme se přilepili na znalého Bóďu a vydali se na Aniču Stup, kde jsme společně s ním a Standou (lezli Pero 6a, Danaja 5b), Šamanem a Zdendou (lezli Pero 6a, Domžalski 6a), Mírou a Mílou strávili den. Lezli jsme Danaju 5b a Karabore 5b, Karabore byla obzvláštně šťavnatá, neboť jsem z ní vypadla ani nevím jak, naštěstí díky hrudnímu úvazku(!) nenásledoval pád střemhlav, ale nohama dolů, takže vše dobře dopadlo. Na závěr následovala koupel v potoce, prostě paráda.

9.5. 2006 – Přichází déšť

Předcházející den, když jsme měnili penízky, jsme se dozvěděli, že má pršet. Na skály nespěcháme, stavujeme se na kafíčko a očekáváme zmiňovaný déšť. Vrchní se tváří jak propálená pánev, příjemný jak osina v malíčku na noze, ale kafe nakonec donese.

Míla zkouší jako první teplotu moře, jedna místní žena nám nabízí hubnoucí masáže.



Roman: „proč to dává zrovna mě“



Déšť nějak nechce přijít, takže se vydáváme lézt.

Roman a Venca:
Rozhodli jsme se vylézt nějakou cestu na Aniče – Stupu. Míříme tam a vybíráme cestu Brid za mali čekic 6c+. To byla ale blbost. Dolézáme první délku, kde je vyklouzaná spára, trávíme tam hodně času, a protože v obzoru přicházejí takové tmavé mraky, volíme ukončit výstup. Dobré rozhodnutí, při slanění začalo pršet.



Nepršelo moc a nakonec přestalo, tak jsme se rozhodli dát ještě nějaké jedno délkové cesty v sektoru Popaj, Mit feiner klinge 6b+, začalo poršet a Venca ještě za deště, prostě musí zkusit Črni gad 6b, alespoň nástup. Prší totálně a odcházíme na parkoviště, kde se pod dveřmi kufrů aut krčí další zmoklí členové.

Doktor a Míla: Kukovi spod vlake – Nosorog 4b (150m), Lidunin 5a (90m)

Roman a Blanka:
Abychom nemuseli chodit daleko lezli jsme hned u parkoviště na Kukovi ispod Vlake Lidijin 5a, cesta nic moc, po jejím zdolání začalo pršet, takže už se nic dalšího nekonalo.

10.5. 2006 – Odpočinek, rekonvalescence, zkrátka veget

Pršelo celu noc, tož zme sa večer zrubali a ráno těžko vstávali ^_^.



No jedna skupina vyrazila na turistický výlet z Malé paklenice do Velké, druhá skupina zůstala v Táboře a třetí se rozhodla navštívit zdejší jeskyni a pak zajet do Zadaru společně se skupinou druhou.

Krásný výlet do Malé Paklenice (skupina první):
Tento kaňon je skutečně menší než Velká Paklenice, ale rozhodně hezčí. Hlavně proto, že zde nejsou žádní turisté a v úzkém kaňonu okolní skály vypadají impozantněji. Samozřejmě protože jsme byli lezecká výprava a žádní turisté, odskočili jsme si cestou do nedaleké jeskyně. Po přiblížení jsme zjistili, že přístup nebude úplně zadarmo, ale nakonec jsme se dovnitř všichni dostali. K našemu zklamání jsme uvnitř zjistili, že jeskyně nikam dál nevede, ale i tak to byla krása, mohla být tak 50m vysoká, 50 m široká a 200 m dlouhá(nemám vůbec odhad, takže možná byla mnohem menší a nebo i mnohem větší :)). Uvnitř byly netopýři, krápníky a mazlavé bahýnko, takže i pohyb po jeskyni byl patřičně dobrodružný, zejména pro Vencu, který se hned při vstupu utkal se 4 m hadem (ale možná to byla jenom liána).
Po prohlídce jeskyně jsme zjistili, že se nám mezitím vyklubalo slunko, takže jsme se vydali na další cestu. Ani ta nebyla lezecky nezajímavá, neboť jsme museli překonávat kameny v potoce, pokud jsme se nechtěli namočit. Za zmínku stojí drátová lávka přes jedno hlubší místo, kterou jsme všichni až na Šamana, který zvolil raději oblez po skále, zdárně zdolali.
Přírodovědnou zajímavostí na naší cestě byl krásný žlutočerný mlok.
Nakonec jsme došli až do Velké Paklenice, kterou jsme se vrátili zpět do kempu. Tam jsme zhodnotili, že náš odpočinkový den, byl zatím nejnamáhavějším dnem z celého týdne, ale aspoň jsme šli brzy spát a ráno byli opět svěží.

Výlet do jeskyně (skupina třetí):


V každé jeskyni je čarodějnice.

11.5. 2006 – Testovací den před velkým útokem

Po řádném odpočinku se vydáváme okouknou terén po vydatném dešti. Ochutnat plody odpočinku a zkusit formu před velkým útokem.



Romana a Venca:
Rozhodli jsme se otestovat formu a zkusit něco těžšího. Podle toho pak rozhodnout, co na Velkou Aniču polezeme. Venca vybírá oblast Belvedere, kde mě rozhodne nástup do kamenitého krpálu neudělal žádnou radost. No, za brblání jsem se tam vyškrábal ^_^.



Rozlézáme se na Lira di Onofrio 6a+, 6a. Pak se Venca pouští do prvního Sedm áčka. Zkouší cestu Timon 7a, která je nad jeho síly. Spouští se, šance pro mě. Na třetí pokus vítězím a cestu dolézáme. Venca se nenechá odradit a vrhá se po krátké svačince na cestu 63 opět 7a, zase jeden krok nad jeho síly. Cestu dolézám a Venca po krátké poradě jak na to také. No a to by stačilo.



Takže žádné velké vyskakování, na Aniču dáme něco lehčího.



Doktor a Míla: Kuk od Skradelin – Doktor Frankenstiin 6a (150m), Aigor 6a (150m), Andy + Max 5c (70m)



Roman a Blanka:
Rozhodli jsme se lézt osvědčené skutečně lehké cesty, aby opět nenásledoval pád, takže jsme se vydali na Kuk od Skradelin na Ča je od Draga je od Draga 6b+ :). 6b+ byla pouze poslední délka, které se dalo bez problémů vyhnout, jinak byla cesta fajn, až na nepříjemný sestup suťovištěm (kde jsme se potkali se Šamanem, Zdendou a Margitou, neboť jsme si nechtěli znovu „píííííp“ lano o nýty. Pak jsme lezli Andy a Max 5c, asi nejhezčí cesta, kterou jsme lezli za celý týden. Nakonec když se nám tak dobře dařilo, jsme se vydali na Veliki Čuka na Karamara sweet temptations 6a+, což byla chyba, neboť jsem se nepřesápala hned přes začátek, takže se musel Roman vrátit :(.

12.5. 2006 – Útok na „velkou Anču“ (Aniča Kuk)

A je to tu. Teď nebo nikdy. Musí to vyjít. Každý má vybráno, jde se na to. Společně vyrážíme a rozestupujeme se pod tou velkou masou skály. Příprava, papů, pití, větrovky, matroš a lezeme.

Roman a Venca:
Po zralé úvaze a výsledků z předešlého dne volíme cestu Intimito 7a+ v části Aniča kuk – Trapez. Jednotlivé délky 6a, 5c, 5a, 6b, 5c, 6a, 5c, 6a, 6b, 7a+, 5c, 6a.

Doktor a Míla, Bohouš a Standa, Šaman a Zdeněk, Petr a Honza

První zleva Albatros 6c. Jednotlivé délky 6c, 5a, 5a, 5c, 6a+, 5c, 5a, 4b+.



Prostřední Velebitaški 6a+. Jednotlivé délky 5b, 4a, 4c, 4b, 5b, 6a+, 5a, 3a, 4a, 4a, 4b.



Vpravo Mosoraški 5c. Jednotlivé délky 3a, 4a, 4a, 4a, 4b, 3a, 5c, 4b, 4a.

Blanka a Roman:
Opět jsme šly na vyzkoušenou cestu na Kuk od Skradelin Dokrot Frankenstiin 6a (doporučení od Šamana a spol) tato 6a byla spíše 5b, ale co je psáno… Opět následoval ošklivý sestup suťovištěm, tak jsme si šly zlepšit náladu na Franz Hohensinn 6a+, která byla hned vedle naší nejhezčí cesty, kde jsme lezli pouze první délku 5b.

13.5. 2006 – Poslední možnost se dodělat a pak odjezd

Roman a Blanka a ostatní:



Další osvědčená cesta od Bódi na Kukovi ispod Vlake Spit Bull 6a, na kterou jsme se všichni nalepili(my,Šaman, Míra, Peta), nakonec jsme se rozložily na spodní a hroní časti, takže my jsme lezly jenom první tři délky. Potom na parném slunku Homo Glei 5c, další opravdu hezká cesta, takže závěr se vyvedl.



Roman a Venca



Zase si vybrali něco těžšího, ale už není chuť tak se vydáváme za ostatními a lezeme to samé co oni. Tedy jen jednu cestu Throne 6b+ na Tron v oblasti Kukovi spod Viake.



A to už je vážně konec lezení.



Vracíme se do tábora, balíme bágle nasedáme do aut a vyrážíme. Červená raketa se tradičně opět vrací pro něco zapomenutého, ale po sléze nás dohánějí, předhánějí, protože si nevšimli, že na čekáme a máváme z jednoho parkoviště. Nakonec se vzájemně opět shledáváme a míříme domů.



Cestou, tam kde jsme mávali, jsme si prohlídli jednu zajímavou oblast, snad na příště, která by se dala možná navštívit. Pro motivaci ^_^.


V pozadí zmíněná oblast (posádka červené rakety chybí)

A kdo by měl snad málo lezeckých fotek...

Roman, Blanka a Míra (Doktor)

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>