Finále 2006 - II.část

Zápisky z palubního deníku – 2. část

Den pátý – středa

Ráno je nezvykle dusno a docela zataženo. Vypadá to, že bude každou chvíli pršet, ale naštěstí to vydrží až do večera. Kemp opouštíme v poledních hodinách. Zajíždíme do marketu a míříme k námi vybranému monumentu Monte Corno. Zastavujeme na prašném parkovišti, bereme cajky a pomalu stoupáme vzhůru pod stěny. Cestou obdivujeme velké porosty rozmarýnových keříků, jejichž vůně nás příjemně obklopuje. Jsme pod stěnou. Vybíráme cesty a začínáme lézt. Cesty jsou pěkné s poněkud vzdušným výhledem do údolí. Tentokrát se naše výkony začínají posouvat o něco výš. Vašon přelézá impozantní čtyřicetimetrový převislý pilířek za 6c+. Cesta byla tak převislá, že při slanění musel Honzovi asistovat Radek – stejně Vašon skončil v hustém porostu.


Vašon v akci

Využíváme toho, že poblíž parkoviště je v lesním porostu spousta suchého dřeva, nakládáme ho do auta a odjíždíme do kempu. Krátce po návratu do kempu začíná poprchávat. Jen tak tak, že stihneme večeři za sucha. Počasí rozhodlo za nás – jdeme k Antoniovi. Objednáváme si červené a debatujeme. Postupně si jdou všichni udělat nezbytnou hygienu na místní toalety s teplou vodou. Někteří zvládnou i umytí hlavy (zejména ti, co jich mají méně). Jsme unaveni a tak jdeme okolo desáté spát. Honza, Vašek a Ondra pořádají stanovou party a pokoří ještě jednu lahvinku. Celou noc leje.


Party ve stanu

Den šestý – čtvrtek

Čtvrteční ráno je svěží a slunečné – po dešti ani památky. Snídaně probíhá v klasickém duchu, nic se nesmí uchvátat. Čas po snídani jsme využili k chození po našponované duté smyčce. Vašona to očividně baví a za chvíli se prochází po špagátě jako cirkusový akrobat.


Život v kempu

Je čas vyrazit na skály. Jdeme do Rian Cornei do sektoru Eco na vyhlášenou cestu Magnezite Erotica. Fouká čerstvý vítr a všichni jsou lezením poněkud unaveni. Olezené prsty se už nechtějí dotýkat ostrých výstupků a lišt. Konečně vychází sluníčko a je o poznání tepleji. Zbytek dne probíhá jako ty předchozí.


Rian Cornei

Při večerním sezení u ohně probíráme předešlé dny a plánujeme poslední lezecký den. Postupně se všichni vytrácejí do pelíšků. U ohně zůstává Honza, Ondra a já. Po chvíli se rozhodujeme, že upečeme chléb, který si omylem dovezl Honza. Ze sušených kvasnic, mouky a vody začínáme pomalu hníst těsto. Rošt už je připraven, z těsta dělám placky a za chvíli se už kempem line vůně čerstvého pečiva. Ze strachu z lačnosti ostatních obyvatel kempu po čerstvém českém chlebu ho ještě horký hltáme se švestkovými povidly. Pro jistotu necháváme vzorek uschován v hrnku. To kdyby nás museli odvést do místní ambulantní péče kvůli otravě.


Pekař Matěj

Den sedmý – pátek

Ráno se budíme živí a zdraví. Čeká nás poslední lezecký den této výpravy. Jdeme opět do Monte Sordo tentokrát do centrální oblasti. Před lezením ještě uskutečníme krátkou návštěvu supermarketu. Nakupujeme lahvičky vín i olejů a další pochutiny na poslední večer a jako dárky domů.


Soustředění před výkonem

Rozlézáme se na pěkně vykutálených cestách. Iva někde ztratila hlas, tak na Radka pouze sípe. Všichni jsou už nalezeni až až. Jarda s Matýskem vyrážejí na výlet přes hřeben do kempu. Ostatní přemýšlí o výběru poslední cesty. Jelikož se slunce rozhodlo dnešní den pomalu ale jistě ukončit, balíme i my.


Náš guru

Na dnešní večer je naplánovaná večeře u Antonia. Dáváme si pizzu a červené. Loučíme se s Antoniem a s nostalgickou vzpomínkou na předešlé dny jdeme chrupat.

Den osmý – sobota

Sobotní ráno je jiné než ta předchozí. Zatímco ostatní teprve snídají, Vašon už je zabalený a popochází kolem svých zavazadel. Honza říká, že to je syndrom „nenarukování na vojnu“. Jisté je, že balení čeká všechny. A tak postupně balíme a ukládáme zavadla do aut. Auta jsou našlapaná až po střechu. Malá rekognoskace terénu, zda po nás něco nezbylo a sbohem slunné Finále.
Cesta ubíhá poměrně slušně. Za zvuků sibiřských šamanů ukrajujeme kilometr za kilometrem. několik nezbytných zastávek. Jedna z nich je obzvláště osudová pro některé jedince. Zřejmě v Itálii létá Amorek po benzínkách a střílí do srdcích vracejících se lezců. V naší výpravě zasáhl srdce dvou gentlemanů (Honza a Ondra), kteří pomohli třem svůdným Italkám povolit šroub (pouze jeden) na píchnutém kole jejich automobilu. Avšak dostalo se jim pouze poděkování a mohli se společně vyfotografovat. Ještě v Brenneru se chtěl Honzík vrátit zpět k Veroně na osudovou benzínku.


Osudové setkání

Krátce po desáté večer překračujeme hranice ČR a dáváme si malé občerstvení na benzíně. Okolo půlnoci se náš výlet završil a nám nezbývá nic jiného, než se rozloučit.

NĚKOLIK POSTŘEHŮ Z NAŠEHO POBYTU:

NĚKOLIK POSTŘEHŮ Z NAŠEHO POBYTU:

Honza se stal humanitárním pracovníkem. Hned první ráno začal rozdávat své jídelní zásoby a pokračoval v tom celou dobu. Zároveň se osvědčil jako polní nemocnice. Možná i nemocnice v Janově by koukala, co všechno měl Honza v lékárně – od bolest zahánějících náplastí po kapky echinacea.

Ondra zhodnotil lezecké styly: „Honza leze technicky, Vašon silově a Iva akusticky.“

Pes snažící se chytnout vlnu valící se na pláž je jí nakonec chycen a podruhé stojí v uctivé vzdálenosti a rozčileně ňafe.

Kupujete-li se v Diskontu kuře, věřte, že večer se po dvou hodinách pečení na ohni změní v tuhou slepici.

Zapsal: Luky

Foto: Honza

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>