Chamonix

Chamonix – sny – realita
Hanka + Roman (HK), Ron (Praha), Iva Vítr
25.07. – 04.08.2010


Sen

Rok 2005, stojím na terase Aig. du Midi a vidím ty fantastický věže a v hlavě se odvíjí ………

Hmmm, to by bylo, co by lezec pár dnů tady být
a nějakou z těch věží slízt.
Mé sítě,
mají nitě
a sen se kloní k realitě.

25.07.
Základnou je nám parkoviště v Chamonix, zdroj vody na hřbitově, spíme živelně v lesíku.


Pohled na uvítanou - Aig. du Midi 3842m

Nejnižší ledovcový splaz - vypadá jak plaz

26.07.
Pro aklimatizaci vyrážíme po svejch směrem přes Montevers, Glacier D´ Argentiere k Ref. Aiguiles. S almarami na zádech je nám šílený vedro a vedro je i skutečné. Sestupujeme po žebřících na ledovec. Tady mi díky nejisté stabilitě těžkooděnce podjíždí nohy a já si hned první den vyhazuji palec z pantu. Fůůůj, bolí tóó. Ale co víc, jede mi hlavou, co dál, safra, chtěla jsem lííííízt, teď si mohu jenom číííst. Ron z pozice veterináře mi fixuje palec – tlapa jako tlapa. Ledovec je bez trhlin, takže pohoda. U obr značení na skále znova nastupujeme na žebříky. Nemá to konce a převýšení 1500m si bere svou daň vyčerpání. Konečně nacházíme vhodná místa pro stany a almary se rozebírají do nicoty. Zdroj vody je hnedle vedle. Vaříme, plánujeme a já doufám, že to ňák druhý den s bambulí na palci vodlezu.


Základna I.

U skřítků - Les Roghers 1638m

Petit Dru

Odbočujeme na žebříky

Strážce revíru

Základna II,

Koupelna

27.07.
Ron a já jdeme do j. stěny Tour Rouge 2899m, Roman s Hankou za námi. Palec mám stále zafixovanej, síla v něm na….., ale lízt mohu, takže jupííí. Vše – počasí, výhledy, lezoterén – jemná hrubost žuly, která neskutečně drží i tam, kde není co držet, je nám odměnou. Spokojeni valíme dolů . Večer přichází buřina a já zjišťuji, že podlážka u stanu neudrží ani sloupec, natož vodu. Postaveno máme na trochu zešikmené skále. Nafukovačky se nám stávají plavidly a oba trosečníci se na nich snažíme po celou noc i s věcma zachránit. Ron nekleje a já ani nedutám, páč je to stan (průtokáč) můj.


Ron

č.8 Le Marchand de Sable 330m

Ref. d´Envers les Aiguiles 2523m

Vládce vrcholu nás přijal

Vítr na vrcholu

Vrcholovka - Ron

Všichni dole - jupíííí

28.07.
Slunce tuší,
do stanu nám buší.
Všechno vééén,
dnes suším celý den.

Další cesta kousek za chatou Aiguiles je Pointe des Nantillons 2921m, Gui Anne 5c 370m. Ve stěně je už rušno. Zatím to odsejpá. Chybí nám poslední dýlka a nad námi na štandu je pět lidí. Je rozhodnuto, tvrdnout tu nebudem, mraky se cukaj do temna. Fofrem valíme dolů. Už cestou na základnu II. začíná zase pršet a prší celou noc. My opět absolvujeme plavbu na nafukovačkách.


Roman

Ron

P. Dru v oblacích

Frontová deka třídenní

29.7.
Předpověď velí na ústup. Stan můj, jak hnůj, fůůůj. Na ledovci přichází buřina v podobě slušného krupobití. Čekají nás nekonečné žebříky. Hřmění v dáli nás bičuje k odpornému tempu - možná mi plicní laloky koukaj z uší. Nahoře už jen leje a my přečkáváme to nejhorší u lanovky Montevers 1909m, pak pokračujeme pěšo na P. Neskutečný zvraty, svítí slunce. Tři dny má být počasí na….. Jen nahážeme hnůj do auta a přesouváme se do Verdonu k jezeru. Tady už za tmy se potřebujeme někde – kdekoliv zhroutit. Dnes už nic nemusím. Ležím, neřeším, spím pod hvězdami a to je mi odměnou.

30.+31.7
Probíhá očista, sušení, úklid, impregnace stanu, lezení. Ron mi zvedá laťku na 6c, takže se mám s čím prát a v tomto stavu nefotím, páč to už teda nezvládám.


Všechno ven a všechno dovnitř

1.-4.8.
Vracíme se do Chamonix, snad už se počasí umoudří. Neumoudří a u vůdců nám potvrzují, že nahoře se lízt nedá. Dva dny slunce, dva dny hnus a pořád dokola. Skalkaříme v okolí. Všichni však cejtíme, že původní idea se nekoná. Nakoupíme něco domů a zvedáme kotvy. Třeba, snad, možná, někdy......


Tady je nádherný vápnolezeníčko

Hoře zdar, díky všem a všemi směry, Iva Vítr

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>