Zpověď věčného trémisty

Když jsem vloni na podzim potkal v Yosemitech veselou partičku z jižních Čech, tak jsem ještě netušil, co mě čeká…


Někde tady jsme se tenkrát potkali

Spojili jsme své týmy v jeden a vyrazili do pustin středozápadu USA objevovat nové cíle…


Skály, bizoni a bíry

Po návratu do ČR jsme se párkrát viděli a při jedné příležitosti mi Gogo řekl, že potřebuje parťáka na Jickovickou 24. Neváhal jsem ani vteřinu. Touha poznat novou oblast a zalézt si do úmoru, to mě baví. Jediný můj problém – nejsem soutěživý typ a taky jsem trémista. Před startem Jickovice 24 jsem měl stejnou trému jako při nástupu do Separate reality, které jsem zkoušel před více než 10ti lety (neúspěšně) a stalo se mým snem…


Wolfi freesolo v tak trochu jiný realitě

Na start jsme dorazili s mírným zpožděním a tak se tréma nestihla rozjet. Na rychlo jsem naházel věci do batohu a podporován svými dětmi a ženou Pavlou jsme se postavili s Gogem na start. Odstartováno!


Start - rozhodující okamžik

Jdeme svižnou chůzí vstříc skalám. Pro mě nezvykle vesnicí, poli, lesem a ne jak u nás do kopce. První, co vidím, jsou tibetské praporky ohraničující hranu skalního masivu. Čekal jsem to nižší  Chvíli klábosíme s Gogoušovým bratrem Adamem a jdeme do akce! Začíná Gogo. Nervózně zapínám lano do osmy a jedem. Gogo leze Krátkou stěnku v průvodci je symbol O.K. (pozn. Goga – symbol POZOR, BOULDR) a lebka s hnátama. Za chvilku je na vršku a dobírá mě. Nejistota mizí se zjištěním, že žula je kvalitní, forma stabilní a spolulezce to baví. Nechápu moc bodové hodnocení, to mi neva, kosíme to zprava do leva a je to paráda. U cesty ZZ top potkáváme první lezce a nervozita se znovu vrací, ale důvěřuju Gogovi, který říká: „to dáš“. Tak jo.


Zatímco soupeříme, soupeři také soupeří...a jde jim to.
Joskin právě zdola zdolal Pilu.

Důstojný soupeř Adam s Romanem dolézají Nakulení, Jiří jistí neznámo co

Buči leze Ašanšarána

"Ale kde je Tatínek?", ptají se děti. A strejda Roman odpovídá: "Támhle děti."
"Ale tam není", říkají děti.
"No ale tak kde je??", ptají se všichni

A hle! Tady je! Strejda fotograf Honza ho našel, tatínek zrovna leze Zuzanu

Gogo střídá vedení, oba spolulezci mění strategii, jedeme dál, lezeme vzhůru...

...až na samý vrchol!

Bartáka lezeGogo - solidní cesta tradičního stylu. S respektem nastupuju do Ramjanbe, sokolík, podržet lištu a OS je na světě. Lezeme dál- budu se pamatovat Dubovou hranu a její nástupový krok , Palmovku a držení v převisu „Na číšníka“,nýtový kontrast mezi Zuzanou a Bachmačem, nevylezeného Šumilkina (měl jsem blbý boty ), překvapení ve výlezu z Předoperačních křečí (Gogo mi pak řekl- Jóó tam je to blbý). Super byla cesta Kapitán Velká huba, ještě že používáte frendy – se smyčkami bych to lézt nechtěl!


Pár sekvencí z Kapitána

..ještě kousek traverzuj

"Nohu!!, dej tam nohu!!"

..uf, noha

Pak se pomalu začalo stmívat (čelovku jsem nechal v autě a tak jsme měli jenom jednu). Následovalo Nakulení, Vykulení a ostatní Nesmysly. A byla tma jak v řiti. Tak ještě rychle v dešti na Švestku a na Hrušku a šupky dupky lesem potmě do hospody. Stihli jsme to akorát do limitu.


Martin hlásí, jdeme včas

Super jsme si zalezli, večer něco popili a zatančili jsme si, prožil jsem si, jak už to u trémistů bývá předčasný výron sektu z lahve a blažený pocit ve 36-ti letech poprvé něco vyhrát a stát na stupni vítězů.


Stůl výsledků v čase T0

Stůl vedle v čase T60 (o 60 minut později). "Tatí, tatí, co je ti??", ptají se děti. "Potichu děti, tatínek má dneska velký den", odpovídá maminka.

Díky všem pořadatelům, závodníkům a těm co ráno uklízeli hospodu!




Zas někdy přijedem - Nedori a rodinka



PS: Sen vylézt Separate a zúčastnit se Jickovické 24 se mi podařilo úspěšně splnit.



Separate reality na podzim roku 2008. I sny se občas vyplní!

Jickovice o rok později



psps: Tento text vznikl na základě dopisu od Libora Nedoriho. Obrázky doplnila Zrůda a Gogo.

"Tak se to povedlo Libore, tak zas někdy, těšíme se na vás!!"

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>