Marmolada - Královna Dolomit

Původní plán odkládáme na jindy – jen ve dvou na Badile jet nechceme a navíc zjišťujeme, že Tomáš a Buči by jeli radši na Marmoladu. Slovo dalo slovo a tak v sobotu 18. 7. vyrážíme. Tomáš si sehnal parťáka ze Strakonic, aby mohl lézt Moderní časy (7+) a nám nezbývá nic jiného, než lézt ve třech. Náš cíl – Don Quixote (6+).

Někdy odpoledne parkujeme auto nedaleko městečka Malga Ciapela (1475m.n.m). Přebalujeme batohy, debatujeme co vzít a co ne. Poté vyrážíme na chatu Falier. Odtud krásně vidíme na jižní stěnu Marmolady a přestáváme věřit, že zítra začneme lézt – horní polovina je mírně pod sněhem a dolní polovina dost mokrá. Nemáme chuť být ještě vzhůru a tak uleháme do svých spacáků v jeskyni asi 15 minut od chaty. Čeká nás příjemná noc ve 2100m.n.m.


Večer

V neděli se probouzíme do azura a během dopoledne měníme plány – dnes dolézt na centrální polici uprostřed stěny, bivak a v pondělí to dolézt. “Za den by měl ten sníh povolit“ doufáme. S bivakem sme všichni souhlasili a v rámci zdrsnění si s sebou bereme 3 žďáráky a 1 karimatku (na spacáky a ostatní karimatky stejně nebylo místo v batozích).


Ráno

Asi v 11 hodin vyrážíme. Čeká nás 300 výškových metrů na nástup a cestou potkáváme mloky, čolky a sviště. Hodina H je tady. Na zasněžené polici se oblékáme do sedáků a přesně v poledne Buči začíná ukrajovat první, téměř nejištěné metry.


Optimismus před nástupem...

Klíště v horách

Klíště v převisu

Takhle to pokračuje dál a dál a po šesti lehčích (zato orientačně těžších) délkách se střídáme a já vyrážím do krásného sokolíka a potom do slušně zajištěného spáro-kouto-komína (opravdu nevím, jak jinak bych tu délku popsal...).


Klíště v komíně

Ukázkový štand...

...a taky vzdušný

Po mně nastupuje Roman a on stejně jako já tahá dvě délky. V 18:30 jsme na centrální polici (2780m.n.m.), připravujeme bivak, večeříme (velké díky Ondrovi, který neváhal a vzal dvě pizzy).


Luxusní biváček

Postupně na sebe navlékáme další vrstvy oblečení a asi v 21 hodin zalézáme do žďáráků. Začína se stmívat a všechny mraky se shromažďují pod námi v údolí. Užívám si posledních výhledů, ale za chvíli už zahazuju čočky a snažím se trochu zadejchat žďárák.


My a Dolomity

Klíšťata v pytlých

Ještě dlouho si povídáme, pak se snažíme usnout. Podařilo se, kouknu na hodinky, jsou 2 hodiny a 2°C. Opět začínáme kecat a pak najednou všichni vstaneme, dojdeme si na záchod, uděláme pár dřepů a zjistíme, že tudy cesta nevede – vítr je moc mrazivý a my znovu zalézáme do žďáráků. Znovu se snažíme usnout, ale Marmolada nám tentokrát štěstí nepřeje. Kolem půl páté se asi na hodinu zadařilo a v 8 definitivně vstáváme. Nasazuji brýle, užívám si výhledů. Společně čekáme na slunce. Něco pojíme a v 9 hodin vyrážíme do těžší druhé části cesty.


Někdo se vyspal dobře...

někdo hůř...

a někdo málo

První čtyři délky má na starosti Roman (3. z nich byla 5+!), trochu bloudíme, když nemůžeme najít štand, a tak pouštíme dvojici postarších englánů před sebe. S dalšími pěti délkami se úspěšně pere Buči.


Pilíř Dona Quixota

Konečně přicházím na řadu já a zbývá na mě posledních pět délek, z toho dvě jsou klíčové, ale dobře zajištěné. Za pár hodin jsme na posledním štandu, všude kolem nás je mlha, a tak nevíme, jestli vůbec budeme schopní sestoupit (když ne, tak nás čeká další bivak v betonové komůrce ve stanici lanovky). Vidím skobu naznačující linii poslední délky a ještě netuším, že je to poslední jištění. Mělo by to být za 4, ale zdejší klasifikace patří k tvrdším (což můžeme potvrdit). Cvakám skobu a pak následuje asi 20-25ti metrový výlez plotnou na vrchol. A je to – v 20:00 jsme na vrcholu Don Quixotova pilíře (3150m.n.m).


Mlha všude

Všem spadl kámen ze srdce, ale víme, že musíme zůstat pozorní. Teď už jen ve stručnosti – mlha se na chvíli rozfoukala a my zahlédli sestupové stopy na ledovci. Slanili jsme z vrcholu, napojili se na stopy a spíš jeli než šli dolu.


Slanění do neznáma

Kolem 22:30 jsme došli na silnici a následoval pochod k autu. Cestou jsme snad tisíckrát toužili ulehnout do trávy a přespat tam... V 1:10 dorážíme k autu a jsme příjemně překvapení, když vidíme vedle své věci. Tomáš s Matějem stihli lanovku a snesli nám věci z jeskyně – díky! Trochu jsme povečeřeli (nebo spíš posnídali?). Ve 2 jdeme spát, a ráno hurá domů.


Naše cesta

Sesmoleno od - malého GoGa

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>