Jetice, aneb skialpové hrádky s Krakonošem

Účastníci akce:

Vyzrálá sekce – Míra Novotný –koordinátor a lékař výpravy, Petr Holub – hyperaktivní pán v bílých spodkách, Pampoš-hokejový fanda, Láďa Vlasáků, Alena, Pavel - klasická běžecká sekce.

Zrající sekce – Já – Palma, Satan – skialp partner co nikdy nezklame, Bratří Zdenda a David Češkovi – staří Jetičáci a ti dvá u kterých si též jako p. doktor nejsem jistý jmény, později v sobotu p. generální ředitel Gogo starší s akrobatickou lyžařkou slečnou Evou.

Cíl akce: Posekat Sněžku, zaskotačit si s ochranáři v Obřím Dole, vypít nějaké to pivko.

Stručné shrnutí akce: Splendidní akcička s vykřičníkem na závěr. Nejen skialpové opojení.

O této akci se mnoho rozepisovat nebudu, neboť hlavní průběh již víte z Mírovo reportáže Tady je Krakonošovo! Pouze doplním nějaké mé postřehy a sjezdové záběry.
Málem by z naší zrající sekce nic nebylo, bylo by-li lepší předpovědi na naší dlouho plánovanou Alpskou vyjížďku. Rozhodně však nelitujeme, o zábavu, pohodu a výkon nouze nebyla. Z počátku jsem se popravdě průběhu obával, neboť díky stornaci akce ze strany zrající sekce (chápu mladé otce rodin) kvůli spatné předpovědi počasí to vypadalo na spíše kulturní výlet poklidnějšího rázu s vyzrálými přáteli. Ne že by mi to vadilo, ale přeci jenom jsem byl z Anglie nalazen a nadržen na sjezdový výkon extrémnějšího rázu. Už po nočním příjezdu jsem tušil, že ta stornace byla chyba. Jasno, – 12 a křupající sníh při 5 km dlouhém nástupu do base campu Jetice. Na špatné počasko na druhý den to rozhodně nevypadalo.

V pátek, 24.2 - ráno azuro, mrazivo. Ideální podmínky na skialpové skotačení. Pánové vyrazili přede mnou směr Sněžka. Teda musím ohodnotit jejich kondičku, hlavně některých (pan ve spodkách), docela jim to šlape. Krásné výhledy, šílený vichr. Vynikajíci podmínky na sjezdy a vyzívající centrální stěna Sněžky mě deptají. Při čaji v příjemné útulně textuji Satanovi. Odpověď: „Od rána koukám z okna, jsem nasranej“... Kluci chtějí sjet hlavním žlabem. Souhlasím, sám do stěny nejdu. Sjezd – chrochtačka. Kluci pokračují dolů, Míra jede schůzovat do Jičína. Já se odpojuji a jdu sám opět na hřeben, Studniční a Obřákem s trochu smíšenými pocity dolů na Jetici. Tam přichází zpráva od Satana: „Smrt nebo sláva, večer jsem tam. Přijedu i s klukama Češkovejma.“ To je řeč. A tak se i toho večera po půlnoci stalo. Přišli všichni, i ti dvá a Míra ze schůze. My byli toho večera na fiaskovém, TV olympijském hokeji v boudě pod Sněžkou „U Snowborďáků“. Smed jsme nevědomky hasili Plzničkou. Petas 7 kousku, měl žížu největší.

Sobota, 25.2, opět azuro, bezvětří. Opět ideální podmínky, lavinové nebezpečí naprosto nulové. Jen jedem drnda z druhé party se vyvalil po nočním opojeni a zahlásil, že při čtyřce (lavinovce) nikam nejde. Ach můj ty bože, ten měl hrát spíš šachy. Akce jasná. Dlouhá léta plánovaná centrální stěna Sněžky musí padnout. Jdeme jen zrající, vyzrálí jdou na tůru do Špindlu. Na vrcholu Sněžky opět čajík. Chvilku jsme čekali na naše skialpové nováčky (ti dvá). Byli udatní, hlavně slečna (vzpomínám, že jí starej Gogo říkal pi. Patočková), která mnohokrát neustála hypnotizaci přilnavosti pásů a kontaktovala zmrzlý povrch zemský. Ach ty její kolena. Satan radil:“ to chce hlavně silné tricáky“.
Jdeme do sjezdu. My do stěny, ostatní centrální žlab. Po chvilce příprav a zhodnocení situace již odskakujeme v příkrém skalami protknutém svahu a užíváme si panenství sjezdu. Až na první část to není tak extrémně prudké, ale pád nepřichází v úvahu. Povrch zmrzlý na kost, od hran lítá jen ledová tříšť. Nekonečný sjezd, bolest ve stehnech. Pro velký úspěch jdeme opět do pásů, na vrchol a přitvrdíme sjezd více vpravo. Úžasné scenérie, cíl splněn, duše uspokojena.

Poté opět na hřeben, na Luční boudu na pivko. Po občerstvení a při nádherném západu slunce pokračujeme na vrchol Studniční hory, kde máme sraz se zbytkem výpravy (bratří Češkové), kteří šli na Výrovku. Společná kochačka. Kluci jedou Modrákem a my o něco prudším Obřákem. Jeli jsme o něco více vlevo než já den předtím. Sklon nás dost překvapil. K tomu díky přibývající tmě a difúznímu světlu nabral sjezd jiných dimenzí. Satan frflal, ze nic nevidí. Chtěl si nadále užívat ideální podmínky. Též už stárne.
Večer – hospůdka, pivečka, kecačka. Naše družstvo se rozrůstá o další členy – Gogo starší se slečnou Evčou. Po hoďce popíjení se stávám němým. Mé hlasivky zvyklé na vlhké a mírné přímořské klima, vypovídají funkci.

A je tu neděle, den poslední. Doktor a Pampoš jdou na výstup a sjezd z Růžovky, my plánujeme díky přibíhávající oblačnosti jen kousek nad Vodárnu pod hřeben a odtud dolů do druhé části centrálního žlabu Sněžky a domů. Vše se tak málem stalo, nebýt onoho Evčina vzrůša. Úplně to mám před očima. Pád a úžasně nabraná rychlost. Dál už jsem jen křik a pohyb stromoví, to jak se o ně brzdila. „Bolí mně v zádech, nemůžu vstál a hejbat se“. To znělo nic moc. Po chvilce dumání a první hlavně stabilizační a zateplovací pomoci je rozjeta záchranná akce. Luky volá 112. Netušili jsme co horská služba zamýšlí a tak jsme začali jednat. Všichni zůstávají, já a Satan jedem pro pití, spacák, doktora-Míru a koordinovat akci do údolí. U chaty potkávám kluky - Míra, Pampoš, Peťas (Luky se jim mezitím dovolal) jak již vyrážejí i s výbavou nahoru na místo činu. Zůstáváme dole, Satan několikrát opět volá s lepším signálem o pomoc. Vrtulník je v akci a za chvíli i na místě. Vysadil záchranáře, a pro nebezpečí přistání se vrátil zpět. Mezitím byla Evča zateplena spacákem, napojena a po chvilce za pomoci kluků a dvou maníků od horské snesena do údolí, kde jí vzápětí odváží vrtulník..... Dobrá práce, Evča byla statečná.

Co dodat? Je to tak, s tím že hrozí při skialpech stejně jako při lezení nějaké to nebezpečí se počítá, s tím do toho jdeme. Jen je třeba zvážit, či na to člověk má nebo ne, 100% si věřit, mít něco najeto, při pádu se hned snažit zpět postavit na lyže. Ale co, mohlo být hůř, vše dopadlo tak jak asi mělo. Než jsme dojeli domů, už nás o tom informovali v rádiu. Tentýž večer se dokonce i předvedli reportéři – mistři improvizace, střihu a přehánění - TV Nova. Ať žije a dává lidem jasno.

Tak-že tímto vykřičníkem a ponaučením pro příště jsme ukončili jinak velmi úspěšnou akci a já mou dovolenou v Čechách. Už teď se těším na nějakou další akcičku. Mějte se krásně, mnoho úspěchů a v létě AHOJ.

Martin - Palma


Pan doktor při výstupu, Studniční hora v pozadí.

V centrální stěně Snězky – Satan

....pád v těchto místech nepřipadá v úvahu...

...povrch zmrzlý na kost, od hran lítá jen ledová tříšť....

..při nádherném západu slunce pokračujeme na vrchol Studniční hory...

Možno sem chodil mistr Dalí na ty nápady

....vrchol Studniční hory, kde máme sraz se zbytkem výpravy (bratří Češkové)....

Na pokoji pro tři bylo v devíti husto, v popředí pán v bílích spodkách

Pár vteřin před pádem, který končit dole ve stromech.

Náčrtky sjezdů ze Sněžky

Náčrtky sjezdů ze Studniční hory

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>