A jak jsme vlastně byli, na kopci zvaném Kili.

Ahoj, Klíšťata, hanba mě fackuje, jak je to ostudně dlouho, kdy jsme se vrátili z pohodového výletu do Afriky. Nějak se mi to podařilo naplánovat a domluvit přes ten celosvětovej blázinec www. A vyšlo nám to, dokonce za poloviční peníz než od Adventury.


Přijede? Nepřijede? Arusaha 250km

Výlet se konal 16.2. – 8.3. 2009, ti, které to postihlo : Jan Cimický, Jarda Maršík, Mirek Novotný, Jindra Pipek, Vojta Žák

Podrobnosti o letu tam a zpět vynechávám, protože si podobně jako ostatní, mnoho nepamatuji. Letušky jsme nešetřily a ony opravdu obětavě pracovaly s nápoji, lhostejno, zda jsme seděli v letounu provenience křesťansko-židovské, či muslimské.

V Nairobi nás čekal taxík, který vyslala cestovka pana Leonarda Matese, byli jsme asi jediní turisté, kteří toho dne do Keni přiletěli. Mates Guest House je dobré zázemí, další den nás Matesův sekretář Thadeus vysadil na obrovské křižovatce, kam měl přijet autokar Nairobi-Arusha. Už jsme tomu moc nevěřili, ale přijel.


Přijel, kluci černý nezklamali....

V Arushi jsme byli ubytování v Backpackers Hotelu, kde sídlila i cestovka Kindoroko Tours, s níž jsme měli domluvený program. Aklimatizace na Mont Meru, safari v Arusha National Parku, přesun do Moshi, Kilimanjaro – tedy přesněji vrchol Uhuru.

Dál měla následovat již improvizace, to jsem měl jen tak v hlavě.


První záchytný bod v Arushe

Tady jsme dosáhli vrcholu Kilimanjára okamžitě!!!

Mont Meru - krásný kopec, opravdu hora, poslední etapu jdeš občas i dvojkovým terrainem a za tmy, nechtěl bych, aby to bylo namrzlé, nebo mokré. Je to zbytek sopky, kousek od Kili.
Vysoká asi jako Matterhorn. Chodí se tři dny nahoru a jeden den dolů.


Hel, nefoť mě, nebo ti ji máznu!!!

Anton Špelec, Ostrostřelec Gedeon-flintu nevidno

Kibo a Mawezi z Meru, hodně po ránu

Na vrcholu jsme byli 21. února Honza, Jindra a já. Vojta zůstal hned dole, kousek za bránou, přeci jen je třeba být trochu rozchozený, navíc měl s prominutím „srajdu jako bič“, Jarda zůstal na první chatě ve 2500 metrech, tam ho dorazila přechozená chřipka, v kombinaci s výškou. Ani já jsem se nevracel zvesela.Možná jsem tohoi bacila chytil od Jardy také. Navíc jsme s Jindrou, průvodcem Juliem a „ostrostřelcem“ Gedeonem (to byl chlapík, který šel s námi s nabitou argentinskou puškou z roku 1956, aby střílel po divé zvěři),sestupovali z vršku až na podlahu do 1800metrů za den, cítil jsem, že už mám zaděláno přinejmenším

na zánět dutin a měl jsem toho plný saně.
Původně jsme měli jet všichni autem „Horské služby“, protože jsme nahlásili Jardu jako maroda. Bylo to gratis v rámci cvičení. Ale do auta se bez skrupulí „nacpali“ nějací Angláni.


Liboznučný název vrcholu, což???

Jednodenní „voraz“ v Arusha NP byl skvělý. Zvířátek sice nic moc, ale pohoda, řidič a průvodce „Dredař“ se synem. Krásný guerézy, plameňáci a klasiky, žirafy, zebry, bůvoli.Pique nique u jezera, na horizontu žirafy. Taky plno prachu, to mi dodalo.


Sem tam někdy na Meru zasněží, tak to bylo i příjemný....

Jo, safari se zachtělo pánečkům ???

Gueréza, jaká? Běloramenná??? Vím kulový, ale pěkná

Fotí Vojtěch, na svitkový film, huráááá ještě je někdo takový...

Co je to za ptáky ????

Málem se nechá zajet, žirafa, jedna !!!

Dá se s nima domluvit, žádný triky, rovnej s rovným....

Moshi je trochu chudší, ale taky pohoda

Trošku se mi to vymklo z ruky, výškovku jsem neměl, saturaci i pulz skoro stejný jako Honza s Jindrou, ale plíce jely na půl plynu. Došel jsem do posledního tábora Barafu Hut 4600 metrů a vrchol jsem vypustil. Julius mě dlouho přemlouval, abych to aspoň zkusil, že by byl šťastný, kdyby mohl být na vrcholu právě se mnou. Ne, hochu, vím, co dělám a vím, co zrovna můžu. Po druhý už to asi zkoušet nebudu, ale …..


Botanická zahrada i se sypanejma cestičkama

Měl asi 150cm a na zádech Mikel Jordan???

Jo, a tihle si všichni slušně vydělali, pak, že se máme špatně a je krííze

Soumrak před výstupem, v sobotu 28. února byl nádherný, sledovali jsme letecká cvičení orla a nádherných krkavců, kteří ho odháněli, neskutečné mraky nad Mawezi věštící vítr a změnu počasí (podle našich měřítek).


Shira Camp

Tak ještě jsou ......

..... sněhy na Kilimanžáru

Ale také krásné kytky

Krucï, ta Afrika mě bere, škoda, že už nemám tolik času....

Kluci s Juliem a druhým, pomocným vůdcem vyrazili o půl noci, zima, vichr. Byl jsem rád, že nikam nejdu. Tuším, že taková kosa nebyla ani před lety pod Parchamem v Nepálu. Hned za úsvitu jsem pobíhal venku a hledal první paprsky slunce, vichr na zákaz vycházení.
V devět hodin byli kluci zpátky, vymrzlí, ale šťastní.


4500 metrů

4600m

Ještě 1200 výškovejch metrů, jako prd.....

trošku foukalo, prostě Afrika

Co říkáš těm mrakům ??? Já byl "zu Grund"

Julius se vrací, už po 215cté z Uhuru....

Jindra a Honza poprvé

...a že tam opravdu byli!!!!

Kuchař nám ještě připravil skvělý oběd, mimochodem, jedli jsme celou dobu „jako na zámku“, všechna čest. Poté jsme to nakopli a hnali se dolů k chatě Mweka a druhý den na bránu a do Moshi, kde už na nás čekali Jarda s Vojtou.


Mweka Hut camping

Vejškovku měla jako z praku, Švéďák, jeden saturaci 57%, ale přežil

Jarda zorganizoval jednodenní „agroturistiku“. Perfektní. Zpočátku trochu obavy, ale za dvacet „bucků“ jsme se prošli mezi vesnicemi, viděli školu, pili banánové pivo ( a nepodělali jsme se), prošli plantážemi kávovníků, banánů, kolem domečků, kde si dělali elektriku z vodního mlýnku na potoce, aby mohli poslouchat „tranďák“ a svítit si „na něco“.Na koupání pod vodopádem byla trošku zima.


Hele, z toho bude Arabica

A z tohodle ???

No, přece banánový pííívo !

A nakonec jsme byli svědky přípravy a ochutnali úplně čerstvou kávu. Trhání, loupání,pražení, mletí, vaření a pochutnání …. Hezký den.


Na koupání to nebylo, ani v Africe není pořád vedro

Ale roste to tam jako z vody...

Elektrifikace a Sověty, to jim ještě schází... V.I.L.

Hospoda by se už našla i s pivem

právě pražíme

... v opravdový pražírně ....

Chutnala, i Jardovi

Z Moshi jsme přejeli linkovým busem do Voi. Na tanzánské straně byla asfaltka, na keňské prašná cesta, tak jsme si vydatně zainhalovali. Jeli s námi různí človíčkové, maminky, vypadaly tak na patnáct s miminkama, ty děti byly spokojený, vůbec nebrečely, rozdal jsem zbytek sušenek. Pár lidí asi jelo na černo přes hranice, protože vždy, když jsme míjeli policajty, tak mizeli pod sedadly. Přede mnou stála mladá slečna, v tak šíleně špinavým oblečení, sukni z neobroubeného cáru látky a mikině s původně bílými náplety. Tohle by se u nás nenašlo na nejhorším směťáku.

Vzpomněl jsem si na náš sklep, kde máme tolik hadrů a bot, že by to oblíklo jednu keňskou vesnici.

VOI – město na hlavní silnici Nairobi – Mombasa. Východisko do národních parků Tsavo West a Tsavo East. Byli jsme tam jediní bílí. Jo, pardon, nějaká „bílá tlustěna“ se tam mihla na hlavní street. Dvacet roků starý průvodce Lonely Planet nelhal Joharis Guest House je slušné ubytování za minimální náklady. V roce 99 stálo 2,5USD, dnes asi 3,5. Ale voda tam teče, záchod zaleješ z kyblíku a nic nám tam neukradli. Hned jsme našli pivnici s dobrým pivem, banky také dolar směnily, i bylo po starosti. Vojta stihnul narozky, já svátek, červa jsme pálili vydatně.


Jako doma !!!!

Taková větší kočička...

Asi je tady doma

Dokonce jsme si dopřáli jeden den safari v parku Tsavo East. Není tam žádná cestovka, která by t¨safari zařídila, do Tsavo se jezdí z Mombasy přímo od moře jen tak na jeden den.Dva mladí „kovbojové“ na nás zkoušeli nějaké triky, jeli úplně poprvé na safari, od někoho si půjčili Nissana se zvedací střechou, nevěděli kudy jezdí, bezpečně trefili pouze na bránu parku, po dvou hodinách, kdy jsme viděli jednoho bůvola, pár žiraf a krásnou lvici se dvěma lvíčaty už byli na bráně a že jako jedem domů….

Trošku jsem jim musel vysvětlit, co je to jednodenní safari a za co jsme si vlastně zaplatili, jejich šéf to telefonicky potvrdil a tak s námi jezdili ještě další tři hodiny a nakonec jsme viděli asi sto slonů, hrochy, oryxy, paviány, plno ptáků a mohl jsem kluky pochválit, že jsou skutečně dobří průvodci, že jsem věděl, že nás nezklamou a tak když jsem projeli bránou parku, samou radostí zapomněli zaklapnout střechu a řítili se Voi, troubili a mávali na každého. Vydělali prachy a my jsme byli spokojení.


Tolik slonů pohromadě už asi neuvidíme, každá parta jiná, podle bláta,kde se váleli

Klasickou linkou za pár „šušňů“ jsme se vrátili z Voi do Nairobi, na tu velikou křižovatku, odkud jsme vyráželi a kde na nás čekal Leonard Mates. Trošku jsme se „zkropili“ večer v jeho baru,druhý den jsme se neméně činili v letounu Quatar Airways, kde servírovaly (letušky) chilské víno. No a to byl konec. Kluci jeli z Mnichova do Písku autem, já letěl do Lyonu a pak TGV do Burgund.


Hele, maj čerstvý maso a Jarda rád vaří ???!!!

Joharis Guest House, doporučuji vřele !!! Paní pořád prala, ale ty ručníky byly černý jak bota

To byl kovboj, linka Mombasa - Nairobi, nesmíš koukat dopředu, to ne!

Zpátky v Nairobi u Matese

Závěrem: Keňa i Tanzanie, pohodový země. Všechno se tam dá koupit (zase jsme jako staří volové táhli plno zbytečností), ceny jako u nás, spíš levnější.
Adresy, které nezklamaly a mohu doporučit:

matesgouesthouse@yahoo.com,

tour@kindorokotour.com


Uhuru z Kindoroko hotelu v Moshi od snídaně

Trochu otravný jsou ty jejich „tips“, to je jako „dýško“, když se blíží konec akce, tak začne vůdce smlouvat, kolik jako dostanou. Diana říkala, že by to mělo být asi deset procent z toho, co jsme zaplatili cestovce.
No, není to málo. Nejvíc dostal vždycky Julius, za Meru 60 za Kili 100 dolců, o něco méně kuchař, druhý vůdce a střelec a poté nosiči, ti nejméně, ale zase jich je hodně.
Takže na Meru, to nás bylo pět jsme dali každý 80USD a na Kili, to jsme byli tři tak nás to šlehlo za 170 USD. ( Tohle musíte počítat i když pojedete za 120litrů s „pořádnou cestovou“.

Jinak mají na všechno lidi. Po výstupových cestách chodí „uklízecí čety“ a sbíraj, co tam kdo vyhodí. Já jsem piř sestupu z Meru sbíral papíry a pet lahve a Julius mi v klidu vysvětlil, že to není moje práce, že na to mají svoje lidi. Je tam opravdu čisto!
Letenky Vojta sehnal za 17,5 litrů. Nevím jak ostatní, ale já jsem na výsost spokojený.
Dnes si už zase občas zapálím i doutníček.


A v Mnichově padal sníh.... bylo to dost dobrý, doufám

V Autunu 2.května 2009 Mirek Novotný

Vydrželi jste? Tak to jste dobří, brzy vymyslím zase jinou hovadinu.
A toho výra??? Nahlaste to Kateřině Jacques, ta má jistě páru a zařídí to !!!

Jickovice a Pepa Barták For Ever !!!

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>