SkiArberFreeride

Účastníci akce: Já-Palma, věrný skialpový partner Satan, Reportér p. Číča, sjezdovkový labužník Vlado, magor ing. Franta Lebeda

Cíl akce: Připomenout si jak se jezdí extrémy na Šumavě, podívat se na vrchol Javoru

Stručné shrnutí akce: V rekordním čase na Javoru, stěna posekána 2x, nesjízdné sjeté, vrchol i s Alpami na obzoru

Tato akce začala velkou počáteční chybou. Jel jsem s Frantou v jeho aute a k tomu s hyperflegmatikem Vladem. Tento mega adrenalinovém zážitek spočívají v průměrné rychlosti přes 100 km/h v místech vyžadujících max. 20 km/h, na uplné ledovce a k tomu s usmívajícím se Vladem na zadním sedadle jsem májem nevydejchal. Mé adrenalinové opojení bylo v oblasti Prášil již tak silné, ze při čelním nárazu ve stokilometrové rychlosti do metrové boční sněhové bariéry jsem ani necekl. „To je divný, že nás ty koleje neudrželi“ hovořil poté Franta. Jen jsem se trochu styděl, když nás míjela předtím Frantou vytroubená a v zápětí předjetá auta. Pomoci jsme se dočkali až od nových vozidel. Jen nárazník a směrovka. Naštěstí. I přes tuto akci + zastávku ve Strakonicích a návrat pro Frantův batoh jsme byli na Javoru tak jako všichni ostatní co odjížděli dříve než my. Nyní chápete, proč zbytek dne a extrémní sjezdy byli již jen takovou procházkou po požití několika ubalených trubiček s THC.

Vladko s Frantou jeli ladit styl na sjezdovku, my – já, Satan, Číča stoupáme k vrcholu Javoru. Písecká sekce šla posekat ledy (viz. reportáž Lezení na Javoru a teplota nad 0)Počasí přímo přepychové (u jezera nad nulou, nahoře přimrznuto), scenérie pohádkové, podmínky ideální. A proto netrvá dlouho a už se řítíme severní stěnou přímo z vyhlídky. Satan během chvilky mizí v hlubinách, já ,ač tomu tak nebývá, lehce propadávám na ocas peletónu. Přeci jen trénink je znát a v letmých odskocích si úplně jistý nejsem). Sjezd v těchto místě je opravdu extrémní, připomíná spíše kontrolovaný pád mezi hustě zasetými brankami v podobě statných šumavských smrku. Občasné ledové prahy jsou samozřejmostí. Pro sjezdovkové lyžaře s jejich Kristiánky klasického typu, či oněmi moderními Kurvovými oblouky, by většina úseků znamenala jisté splynuti s kmenovím, či hodnou dávku čtverytých salt s minimálně sedmi vruty.

Sjeli jsme, znovu vypásali nahoru, tentokrát až na vrchol. S výhledem na Alpy a s uzeným česnekovým bokem si to vážně užívám. Jen vrcholové pivko nevyšlo. „Ejhle i Budějovičáci se sápou k vrcholu“. Franta posilňuje naší trojici. Jen sjezdovkový labužník Vlado dále pokračoval ve svých krasojízdách.

Po chvilce kochání nám začali z horizontál svrbět řiťky a tak hurá do dalšího sjezdu. Tentokrát centrální žlab, konkrétně levá část. Tamní sklon je opravdu ctihodný, těžko říci, ale typuji i 60ku. Každopádně špičky stromů jsou na dosah. V jednom z minulých roků jsme ve zdejším seskokovém místě dokonce i míjeli ledaře. Exkluzivní sjezd však brzy přešel, díky změně sněhu v detonační těžkou hmotu, v kuriózní a nekontrolovatelný sesun do údolí. Zejména Františkovo „bravurní styl“ byl uchvacující. Světové skimagazíny by čuměli, bohatly.

Odjezd opět za tmy. Já pro jistotu se Satanem v aute, dost bylo adrenalinu. Samozřejmě zastávečka u Tlusťocha v hospůdce nechyběla.

... akce začala velkou počáteční chybou. Jel jsem s Frantou v jeho aute a k tomu s hyperflegmatikem Vladem


Trocha pokochání na vrcholu

.....netrvá dlouho a už se řítíme severní stěnou přímo z vyhlídky.....

Fotoreportér Číča v ladném odskoku

Palma mezi smrky

....sklon je opravdu uctihodný....

....kontrolovaný pád v centrálním žlabu – levá část ....

....Satan během chvilky mizí v hlubinách.... špičky stromů jsou na dosah

...exkluzivní sjezd však brzy přešel díky změně sněhu v detonační těžkou hmotu v kuriózní nekontrolovatelný sesun – ing. František Lebeda

Martin - Palma

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>