Poslední mušketýři Athos a d’Artagnan – díl 1. Bitva u Steyru

„Je mi úplně blbě a jsem úplně zhroucený, je to prostě v prd…“ sděluje plačtivým a zoufalým hlasem Athos. Do Francie jsme jenom tři,…, už jsem obvolal mraky lidí, ale nemůže nikdo.
d’Artagnan s klidným hlasem, ale zklamaně dodal, „no co se dá dělat, zkusím také volat a někoho sehnat a uvidíme…“

Zbývaly dva dny do plánované bitvy, střetu kordů za prášení magnesia od zadnic statných mušketýrů v daleké Sait Baumes a Peillon. A jen tři mušketýři měli tuto bitvu vyhrát proti značné přesile počtu kilometrů a nespočet spletitých a náročných cest. Ale srdce našich dobrodruhů jsou až příliš oddaná, než aby se nechali zlomit. Pomocí zkušených politický taktik a kontaktů se podařilo bitvu rozdělit na dvě méně vzdálená místa.

Den první

Je brzké ráno, Athos a d’Artagnan nasedají do kočáru, který je unáší do místa boje. Cesta je příjemná a chybějí snad jen vnadné dámy a sklenice dobrého piva. Ale oba dobře ví, že se jim brzy dostane této slasti.

„Je nádherně, myslím, že bitva bude velkolepá. Nakonec do dobře dopadlo.“ brumlá si spokojeně Athos a d’Artagnan přikyvuje.

„Kde začneme?“, ptá se Athos.

d’Artagnan má již jistý plán. „No klidně bych zašel nad hospodu a pak do Nixlochu“.

Athos se kroutí, „Nixloch, Nixloch, chtěl bych do nové oblasti, kde to nikdo nezná. Naše bitva tak bude značně významnější…“

„Nemám chuť někde bloudit“, hájí svůj návrh d’Artagnan.

V duchu plánování místa bitvy se už ocitly na místě, kde zaparkoval kočár. Vedle stála hospoda a mladší d’Artagnan pro vykonání potřeby ihned toto místo šel navštívit. Vrací se však brzy se zprávou, že místní výčep si vzal na pár dní volno.

„To není možné“ klesl na kolena zoufalý Athos. „Nemít po bitvě korbel piva je jako se rok nemít nebo přestat dýchat“.

„Obhlídneme zdejší stavení, jestli nás nepohostí někde jinde“ pronesl d’Artagnan.

Po té se oba vydali na průzkum a nehledali dlouho. Nálada se zlepšila a vyrazili na místo boje.

Nepřítel stál na každé cestě, kterou zkoumali. Padali na zadek, sedali, padali, ale nakonec dolezli. Athos pokroucený ne bojem, ale bolestí v zádech, přenechává nejnáročnější úseky bitvy d’Artagnanovi. Hrdý statný mladík dbá na taktiku a za funění je se svým výkonem spokojen.

Nepřátele známí jako Prinzomania (6c+), Schlumperli (5c), Brusel (6b), Vandale (6a), Kampf dem Rotpunkt (6a+), Baraka (5b), 9Z (5b), Neinadreißg (6c) byly pokořeny.

Za dávky ochutnání nového, psychicky nejistého a vzdáleného se po finálním střetu vydaly k vytouženému výčepu.

Den druhý

V oblasti vyvýšeného místa Sauzahn je čekaly jen pobledlé horkem a známe kreatury, ale i na těch si libostí pochutnaly. Nepřítel se snad někde schovává, pomysleli si a rozhodli se obejít ho z druhé strany.

Dostali se do místa, kde nebyla ani noha.

„To vypadá jako léčka“ ozva se zadýchaně d’Artagnan.

„No to ještě chybělo, záda v čudu, trmácím se po kolena v listí, hlíně s cuklena na nohou, mám žízeň a on tu nikdo není.“ Rozčiluje se Athos a sotva to dořekl, impozantní velitel všech skvostů, se objevil před nimi.

„Do zbraně příteli“, zvolal Athos, ale to už se d’Artagnan v prachu magnezia drásal po cestě nahoru.

Zmrskali toho neřáda z obou stran, tím padly cesty Abendspaziergang (6a+) a Jimmy (6a).

Jeden za všechny všichni za jednoho.

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>