Tady je Krakonošovo!

Takže zase rok za námi a všichni, že pojedou na Yetici. Letos se mnou určitě počítej a se mnou taky. Takže jsem měl zpočátku dosti kapilární konečník, když mi Píca rezervoval tři malé pokojíky. Goráč a spodek dávno obsazené. Nakonec jsem byl rád, že se na poslední chvíli objevilo několik neavizovných zájemců , protože všichni ti, co nejvíc křičeli, že letos jako určitě, nakonec cukli. Počasí dokonalý průběh nadstandardní.

Yetice 23.-26.2.2006

Čtvrtek 23.2. vyrážíme v sestavě Petr, Pampoš, Palma, já. Za Mladou Boleslaví v Židněvsi se spojíme s běžeckou sekcí – Vláďa, Alena, Pavel a uháníme na Paku ( to říkali moji prarodiče, nebydleli v Pace, ale na Pace.) Tam jsme se posilnili v Kázetku, získali klíče od chaty a instrukce za kolik, kdo tam může existovat. Poklidným tempem jsme přes všechny ty Rudníky, Javorníky, Buky a Maršovy prorazili na parkovišti v Peci závoru .
Byla jedna hodina z půlnoci, když jsme uléhali v promrzlém pokojíku.

Pátek 24.2. - u chaty poměrně příjemně, minus dvanáct mírný vítr. Směr Sněžka 1602m a dolů uvidíme. Starší pánové vyrazili dříve, Palma nás u vodárny hravě došel. Nad Dixovým křížem se tradičně rozfoukalo a u Obří boudy (dnes je tam jen Slezská bouda na Polské straně) ,to bylo na zimní doplňky, včetně kapuce. Na vrcholu ohromná radost. Byla otevřená Poštovna ! Dveře utěsněny u prahu dekou , závěs z deky těšně na dveřích se i tak prohýbal pod nápory průvanu. Můj návrh sjet na Růžovou horu 1390m a pak dolů k Yetici neprošel. Centrální žlab od druhého sloupu lanovky byl tak nádherně vysněžen, že nešlo odolat. Jeli jsme ho s Petrem už asi pětkrát, ale aby nekoukal ani jeden kámen, se nám ještě nestalo. Ona ta radostze sjezdu nikdy netrvá moc dlouho. Pár švihů, pár zastávek na vydýchání a už jsme dole u vodárny.Srdce buší ještě pět minut, koukáš nahoru a ono se to zase tak prudký nezdá. K Yetici jsme dojeli netradičně lesem a pasekou pod Kovárnou. Rozloučil jsem se s kluky a odjel do Jičína na výročku LKP. Po letech jsem potkal hodně známých. Zpátky na Yetici jsem byl před půl nocí. Do rána jsme se s Petrem tradičně předháněli v chrápání.


Rudná rokle ze Sněžky ( centrální žlab -sjeli skoro všichni)

Studniční hora 1554 m ( Čertův hřebínek, vpravo Krakonošova zahrádka - sjel Palma a další)

Sobota 25.2. - zase krásně, mrazivo, vítr mírnější. I navrhl jsem věrným druhům ( Míla a Petr) výlet přes Modrák na Luční horu a sjezd Hrazeným dolem ( to mi poradil pan doktor Březský, gynekolog, horolezec a skvělej kluk, který bydlel dlouhá léta v našem bývalém bytě v Jilemnici ). Prý je letos tolik sněhu, že se dají jezdit žlaby , kde v jiných letech není nárok. Míla ten to nepitval, vím, že ho to ani moc nezajímá, jen když je na čerstvým vzduchu a Petr nevyužil nabízené příležitosti, prostudovat předloženou mapu. Tedy vpřed! Sjeli jsme k rozcestí do Modrého dolu 910 m. Obligátní cestou kolem Arniky a Děvína k Výrovce 1356m. Polívka, pivo, čaj, zkrácený záznam zlaté třicítky Kateřiny Neumannové. Vrchol Luční hory 1555m, rozlehlá pláň a při dobré viditelnosti snadná orientace na její západní hraně, kde začínají dva kotle Hrazeného a jeden Loveckého dolu. Petr oznamuje, že se mu to tady nelíbí a že jede zpátky. Prostě neznámé ho neláká. Vjel jsem do prudkého kotle Loveckého dolu, ten Hrazený se mi zdál fakt dost prudkej. A vono to krásně šlo !!! Krásně, díky ideálnímu sněhu, být to víc ledovatý, tak nevím. Koukám tak nahoru a oba dva se vydali za mnou. Vršek velkolepý, střední pasáž po do úzkého koryta nafoukaném prachovém sněhu, kde to točilo samo. Spodek maličko horší, propadající se krusta, ale rychlými odšlapy jsme sjeli k Dolskému potoku.A ejhle – jsme na 950 metrech !!! To je nadělení, ono nám nic jinýho nezbude, než se Dlouhým dolem vytrtat zpátky na Výrovku. Pozvolné stoupání hlubokým údolím mezi Luční horou a Zadní Planinou 1423m se závěrečným výšvihem k Výrovce mezi námrazou obalenými nízkými smrky patří mezi nejkrásnější scenerie zimních Krkonoš.
Na Výrovce další polívka a pivo. Návrh sjet ještě ze Studiční hory 1554m podél Lavinového potoka mi neprošel. Vůbec mě to nemrzelo, zajeli jsme si Na Výsluní na borůvkový koláč, skvělý kafe a dvanáctku Krakonoše.


Lovecký důl z Luční hory, nahoře 50 st.

Večer jsem se všichni sešli na Klárky v Chatě pod Sněžkou 960m. Pivo, ďábelská topinka, bronzový hokejisti a dvě pěkný ženský kouřící u vedlejšího stolu jak Opatovická elektrárna.
Všichni jsme byli v pořadí : notně dobitá běžecká sekce ( jeli z Pece až na Rýchory), Satan, Palma, bří Češkové, jejich dva velmi sympatičtí známí ( kdybych já vůl si někdy pamatoval nějaký jméno !), ti měli za sebou několik sjezdů ze Sněžky, my tři z LDN a Lukáš s Terezou. Příjemně jsme zapařili.


závěr Dlouhého dolu - pivo na dostřel.

Neděle 26.2. – jasný plán. Tak do jedné hodiny ještě něco sjedem a vyrazíme domů. Palma v pondělí ráno odlítal do Londýna za prací a Beátou ( von nám kluk vyzrává, snad i rozum bere !!!). Takže Petr prý bude hlídat chalupu, mladíci půjdou ještě jednou na Sněžku a já jsem vylákal Mílu na Růžovou horu. Od rána lehce sněžilo, foukal vítr a bylo zataženo.

Stoupali jsme nad Kovárnu a asi po třech stech metrech jsem odbočil doprava na širokou paseku, v létě spíš kamenné moře a tudy vystoupal na hranici lesa. Držel jsem se starých stop, někdo najížděl shora od lanovky. Stopy nás dovedly až do plochého sedélka těsně pod Růžovou horou do 1360m. Oblačnost se trhala a sluníčko příjemně hřálo. Nádherné ticho, nedalekou lanovku jsem vůbec neslyšel . Asi byl zvuk nesen větrem na druhou stranu. Já přece slyším sakra dobře !!?? Počkal jsem na Mílu , hluboce jsem vdechoval mrazivý vzduch a bral slunce. Fakt mám rád zimu !!! Dokonalost sama. Ve sjezdu jsme opět narazili na stropy a řídkým lesem jsme byli za dvacet minut na pasece pod Kovárnou. Bylo půl jedné. Žádný spěch.Zapakujem a pojedem domů.

Nestalo se tak, zapakovaný jsme skoro byli, ale maličko jsme se zdrželi. Ještě jednou jsme vyběhli k vodárně v batohu spacák, pití, lékárnu a alumatku. Terezka ujela na ledové plotně a zastavila se o strom. V součinnosti s Horskou službou a leteckou záchrankou jsme předvedli harmonicky sladěnou záchrannou akci v horách, doufejme, že bez následků na zdraví mladé, nadějné skialpinistky. Ale to by mohl napsat někdo jiný.

Nestalo se tak, zapakovaný jsme skoro byli, ale maličko jsme se zdrželi. Ještě jednou jsme vyběhli k vodárně v batohu spacák, pití, lékárnu a alumatku. Terezka ujela na ledové plotně a zastavila se o strom. V součinnosti s Horskou službou a leteckou záchrankou jsme předvedli harmonicky sladěnou záchrannou akci v horách, doufejme, že bez následků na zdraví mladé, nadějné skialpinistky. Ale to by mohl napsat někdo jiný.

Ještě jsme stihli na Betynce slupnout prvotřídní palačinky a již nic nestálo Klíšťatům v cestě dlouhé 270km do kraje rybníků , oblých pahorků a líně plynoucích řek.

V úterý posledního února 2006 Mirek Novotný

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>