Tour de Samoëns

Táňa, to je jednička

Každé ráno,před odchodem do práce si počkám na předpověď počasí. Pravda je, že od odjezdu kamarádů z Písku byla stereotypně pesimistická. Jediné, na co se dalo koukat byly ty francouzský rosničky. Minulých 14 dní hlásila Tanja Jung. Dlouhý, hubený, černovlasý, asi mírně těhotný ( stále s volnými halenami nabranými pod nevelkými ňadry). A každý den to samý. Přeháňky, na horách sněhový ,jednou od 800, po druhý od 1500 metrů.
Ve středu 16. dubna nenápadně naznačila, že by to na víkend jako mohlo vyjít.V pátek ráno osmnáctého meteorologické mapy vypadaly stále příšerně, ale sobota polojasno, na horách spíše slunečno, v neděli odpoledne přijde další fronta se sněžením od 2000m. To už jsem opravdu nemohl vynechat. Jdu do toho! A jestli jsi to, Táňo prokaučovala, tak Tě asi budu muset požádat o nějakou chvilkovou kompenzaci! K večeru si jdu zacvičit do Coral Clubu, za slušného počasí, domů se vracím za lijáku. Auto stavím co nejblíže ke dveřím.

V sobotu vstávám ve 3.15 naliju do sebe dva hrnce kávy s mlékem, slupnu tři croissanty s čokoládou, za lijáku naházím věci do stroje a ve 4.15 startuji na naježděnou trať. 5O km po okresce do Chalon sur Saone ( leje), pak po dálnici směr Ženeva ( kolem Bellgarde neleje), tentokrát nesjíždím do Annemasse( prší), ale pokračuji směr Turin, Chamomix po A40 a sjíždím na sjezdu č.18 směr Samoëns. V Morillon jsem si v trafice koupil mapu IGN č. 3530ET Samoëns ( že by?).Projíždím ještě spícím městečkem, najdu odbočku na uzoučkou silnici směr Les Allamands a zastavuji na parkovišti 997m. Sněhu jsou jen fleky v lese. A hele přestává pršet.


Dobre utajena chata Folly

Než se vytrtám je půl desáté. Lyže na báglu vyrážím v ideální trekařské obuvi značky Scarpa, holeně pečlivě přelepené Spofaplastem a komíny utažené, aby se noha ani nehnula i při chůzi (odřeniny z prvního výletu do Chablais se konečně zacelily). Cesta poměrně odvážně traverzuje hlubokou strž, místy jsou řetězy, tak mi v těch „lakýrkách“ občas přišly vhod. Do vázání jsem vklouzl ve 1300 metrech, to už bylo pohodlnější. Cestou jsem míjel docela pěknou lezeckou oblast. Na léto skvělý a nedaleko od pěkného kempu v Samoëns ( viz Ivo Petr - Francouzské hory, str. 53). Ve spojení krásnými pěšími túrami(viz tamtéž), skvělý tip na týdenní dovolenou!


Kolem praporku bezpecne na strechu chaty

Refuge de Folly je ve výšce 1558m, zahlédl jsem třepotající se buddhistické vlaječky, tak jsem to napálil k nim a ocitl jsem se nad střechou chaty. Být mladý a ctižádostivý a nebýt tam sám, také jsem tu stráň sjel a přistál na střeše. Nádherně zafoukaná chata, postavená v roce 1976. Zimní místnost uklizená, dole kuchyň s jídelnou a pokojík pro čtyři. V patře přístup do tří pokojů asi po šesti místech a chemického záchodu. Deky přítomny, topení žádné, plynový vařič s bombou zcela prázdnou. Mirda byl připraven, měl svýho věrnýho napichovacího Blueta z roku 1974. Uvařil jsem si čaj, dal něco do úst a vyrazil bloudit do neznámých terénů.


Jen nekam vleze uz nadela bordel...

Chtěl jsem dojít do sedla Chambres 2338m. Občas jsem je tušil kudy někdo sjížděl a tak jsem si stoupal, kudy mě pustilo, vyhlížel si oblé stráně a těšil se, jako to po nich sešustím zpátky. Chvílemi jsem sledoval jelení stopy, jsou to taky šikovní climbeři a vedou bezpečnou stopu, ale nejdou nad pásmo stromů. Bylo teplo, sníh se bořil, ale ne ještě tragicky, spíš slunečno, ale něco divného bylo na tom světle, špatně jsem odhadoval sklon svahu. Brzy mě bylo jasný, že jdu severněji a že se do sedla asi nedostanu, došel jsem ke kótě 2474m, sedlo ještě daleko a musel bych několikrát klesat a stoupat. Tak jsem zavelel k ústupu.

Zkusil jsem mobil, signál naskočil, tak jsem chtěl poslat pár SMS, ale. Já na to vůbec neviděl. Strašně moc světla! S brejlema- nic. Bez brejlí skoro nic, strčil jsem mobil do báglu, tak teda něco jako písmenka, ale co jsem poslal a komu, to teda nevím. Důkladně jsem se připravil na sjezd, všechno překontroloval, dotáhnul, zatáhnul, přetáhnul a vyrazil. Jo, ale kam? Hned po padesáti metrech jsem šel na záda, chtěl jsem jet do kopce !!! Ty brďo, já viděl úplný kulový, přitom svítilo sluníčko. To bude asi těma brejlema, co mi dal Honza. Byly testovaný pro armádu. Tak s těma bych netrefil ani stodolu. Sáhl jsem do zásob a vytáhl minulý model Swan, taky do Honzíka, s nimi jsem byl dvakrát v Himálaji. Jo, I won´a how now. Průser, Míro. Bílá tma a stařecká šeroslepost. No, nakonec jsem to sjel , ale žádná ladnost, žádná radost, jen poslední prudký kus nad chatou pár radostných odskoků mezi smrky.


Tady jsem to chtel rozbalit....

Svetla bylo vic nez je zdravo

Jo, tak tam jsem taky nedosel

Večer cibulačka z pytlíku, jeden Gambáč a západ slunce s fajfkou a přesušeným tabákem. Noc pod třemi dekami.

V neděli se mi v sedm ráno moc vstávat nechtělo, ale donutil jsem se , uvařil čaj, na cestu vzal tatranku a trochu čaje a vyrazil směr Bílé Zuby – Dents Blanches. Cestu jsem zase mohl jen tušit, ale bylo krásně umrzlo a já šel po severozápadním svahu, takže jsem měl jistotu, že mi sníh hned tak rychle nezměkne. Dole šlo docela dobře traverzovat svah, místy mohl mít 30 stupňů. Na protější stráni kaňonu, zalité sluncem stoupalo asi pět borců, asi kroutili hlavami, co za blba se to tam producíruje. Čím jsem se blížil k závěru doliny, tím víc tam bylo traverzů a depresí, podešel jsem skalní útvar zvaný Lidská hlava, je to spíš Hlava cromagnonce a za ní krásný stráně, nádherně umrzlý, to jsem přidal k pásům stoupaví plechy a ještě asi půl hodiny jsem se plížil vzhůru a čím dál míň se mi chtělo . Tak jsem to zapíchl asi ve 2400 pod skalami La Couarra. Pokochal jsem se pohledem směrem k Chablais, přímo na severu bílé kopečky Jury.


Dentes Blanches - Bile Zuby ( ty uz davno taky nemam)

Tentokrát bylo opravdu jasno a i ve vojenských brýlích určených pro ostřelovače stodol jsem viděl nádherně. SkiTraby držely na plotnách jak přibitý, stráně se zdály položený, tak jsem si vybíral prudší a prudší, nadjížděl si do svahu a pak hodil pár odvážných otoček. Kousek nad chatou jsem dostal chuť přeci jen zkusit to přistání na střeše. Neviděl jsem pod stráň a ejhle, odtrh a pod ním hned druhej. Přistál jsem mezi nima a celý se to hejbalo. Asi to nebylo hluboký. Takové ty kapsy, co se udělají v prudké stráni, která je začátkem zimy ještě prohřátá a zafouká sněhem. Jednou jsme v takovým pěkným obýváku přistáli s Rudou Klímou vLlabským dole pod Vrbatovou boudou. Dalo se odejít stranou, ale trochu nás to tenkrát rozhodilo. No, neluplo to a rychle jsem vyjel do strany. Takže střecha nebyla, ale je to výzva.


Hominoid Neandertalsky

Krajina posedla ..... horami

Uvařil jsem další polívku, poklidil na chalupě, do knihy jsem se omluvil, že jim dlužím devět Euráčů ( měl jsem jen dvacítku). A krátce po poledni začal sjíždět po cestě do doliny. Šílenství, s lyžováním to nemělo nic společného. Mokrý hluboký sníh, normálně široká, nebo úzká lesní cesta, na zádech bágl poslední generace s třiceti přezkami a udělátkama, na nohách stroje za pětatřicet litrů a „ ty vole, vono to nejde !!!“. Jak je to možný? V takovým sněhu jsme v Krkonoších běžně sjížděli od Výrovky k Yetici, na zádech nástavbové kletry, které se převažovaly vždycky na nevhodnou stranu a na nohách ruský břízy za šedesát korun (Nežerák v sedmdesátým třetím zlámal troje za zimu), a sjeli jsme každou cestu. Jo, milý vole, ale to bylo před lety čtyřiceti !!!!


Refuge de Folly postavena 1976

Z lyží jsem vystoupil hodně brzy, nechtěl jsem je oddělat: Potkal jednoho tátu s klukem, dole v lese, šli jen kondiční turistiku. Klučík naříkal, že už je unavený. Táta na tom byl znatelně lépe. A to chce bejt vojákem, zmínil se tatík. Udělil mi několik rad, jak je to nebezpečný chodit po horách sám a zvlášť na lyžích a odklusali s mladým mým směrem.


Bavorak ci Tyrolak by koryto a chrlic udelali ze dreva, ale i tak je to hezky.

Maxíka jsem našel v pořádku na parkovišti, převlékl se a sjel do Samoëns odhodlán dát si někde na sluníčku dobrý kafe, pivo a zapálit dýmku. Jo, vyšlo mi to skvěle. Náměstíčko ze všech stran uzavřený, jen v jedné třetině parkovalo asi deset motorek. Zbytek samé stolky a křesílka. Tak jsem si přisedl ke všem tem lidičkám, kteří seděli a nahřívali se na sluníčku. Dusno, skoro před bouřkové. Dal jsem si dvojitý kafe, malý pivo a palačinky s kaštanovou marmeládou. Krásně to tam dejchalo horama, starýma barákama, kostelíkem, nedělním odpolednem a NIKDO NEKOUŘIL, ani ti potetovaní motorkáři, všichni dejchali tu nádheru.
Neměl jsem jedinou chuť na ten dobrej tabák. Ty vago! To byla síla. Zkuste to, náměstíčko v Samoëns.


Nedelni odpoledne v Samoëns

Fugas s Cruchotem maji dnes volno

Tak jsem dnes vzal za ne sluzbu ja

A pak jsem valil zpět do Burgund, spokojený, že jsem zase na chvíli stál na lyžích, viděl hory a i když jsem teď tak nějak pořád sám, tak byl ještě samotnější. V 17.15 zatáhli za šňůru a začlo lejt ( viz Forrest Gump).


Vsimnete si, nikdo nekouri !!!!

Tanjo Jung, měla jsi ohromnou kliku, ale i kdyby Ti to nevyšlo,i tak jsi nejlepší rosnička, jakou jsem kdy viděl.

Autun 23. dubna 2008 Mirek Novotný

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>