HOCHKÖNIG 2941m skialpy

26.1.2008

Někdo má volání divočiny, já mám volání hor a to pak musím. Nejsem v tom sama. Podmínky příznivý, auto plný, odjezd ve tři ráno ze vsi. Crosby z Plzně přijíždí v pátek večer a spí u nás, Ropák z Prahy nás zamořuje až ráno a Raďas se svým koněm Pepou je u nás na čas.

Cesta v poho, jen sotva vezmu volant do ruky, straší nás policajti. Bylo to jen varování před dálniční havárkou omezující provoz. Před osmou jsme na P u Arthur Hütte 1502m a v 8.15h v plné polní a sluncem v zádech vyrážíme prošláplou stopou. Je nádherně, času máme, že stačí jít na pohodu. Míjí nás chrti a my jen doufáme, aby Matrashaus nepraskal ve švech. Nad Torsäule 2587m, pro mě ploutev žraloka dáváme rychlej bufet, páč začínají douti větry. Po skvělém terénu kolem nás sjíždějí ti, co je nepotřebujeme. Vítr se mění ve slušné poryvy, které zatím vadí jen při focení. Před námi je poslední hang před vrcholem a já s Raďasem si chrochtáme nad naší lyžomačkovýbavou. Vrchol máme v 15.30h. Chlapi jsou už v chalupě a já fotochtivec je ženu ještě ke kříži, který je hned vedle. Vítr přestává být větrem. Honem k plotně, teda k vařiči, páč tady teda kamna nejsou, ani stůl, jen osm pelechů. Crosby a Ropák mají spacáky, já a Raďas se podkládáme alumatkami a vrstvíme na sebe deky. Orkánek lomcuje chalupou a každý kdo jde ven, si musí hlídat tělo před odlítnutím. No, snad to do rána poleví.


Panáčku, tudy na Matrashaus?

Idyla u Mitterfeld Almu

Torsäule: fotím v hangu, ve vrtuli, v poryvu, tak mi to trochu utíká nÓ!

Rychlej bufet

Pořád ještě dobrý

Nad Torsäule

Už jen kousek

Jen my a Hochkönig

Poslední hang

Iva - zdravice č.1

Pád z Marsu

Crosby - zdravice č.2

Raďas - zdravice č.3

Objektiv se protlačil proti vichru, ještě jednou cvaknul a pak mu zatuhnul pojezd. Mě všechno.

27.1.2008

Orkánek nám narost na síle bratra Kirila, mraky sakra nízko, viditelnost ještě dobrá. Je potřeba vypadnout, dokud je něco vidět. Rychlá rota zakuklena a vyrážíme ven. Plesk, plesk, zaléháváme k zemi a přesouváme se k hangu. Za hranou už se to dá ustát – ukymácet. Čím níž, tím líp, teda s větrem. Za chvíli se nám vítr zahustil s mlhou a sněhem. Tyčové značení vede nad Torsäule a my se ho disciplinovaně drželi i za cenu častého sundávání lyží. Normálně se skalky obchází, ale teď byly tyče důležitější. Pak tyče skončily, difuse jako kráva – viditelnost 2-3m. Člověk si jako jede a najednou je na zemi. V bílém bílu si to sunu a žuch do peřin dva metry. Trochu jsme ustřelili ve směru a raději se vracíme, kde víme, kde jsme. Nemá cenu dál něco zkoušet , volíme záhrab. Vhodné místo nehledáme dlouho. Chlapi se střídaj v rubání a já funguju jako likvidační transportér. Za hoďku je komůrka 2,5x2m hotová. Napadlo 40cm prašanu. Já jediná mám na mobilu signálek – jednu čárečku a informujeme o prodlouženém pobytu domovy. Já hlásím i polohu. Uvnitř vrtět se můžou jenom dva lidi, ostatní čekaj. Takže nejdřív ustlat , pak vařit. Cokoliv si dám vedle sebe, v zápětí nemám. Nechápu, nevadí. Máme to trochu z kopce. Vaříme u hlav, abychom se mohli lépe opařit, případně shořet. Jednu housku žvejkám půl hodiny a stále mi leze z krku. Uf, mám ji tam. Já a Raďas máme žďárák, alumatku a patnáct hodin to vydržet pro všechny. Podkládám si dotykové body, tj. bok, rameno, hlavu před umrznutím. Jsme jako radiátor o čtyřech žebrech. Během noci se otáčíme vždy na povel. Žďárák se začíná rosit a my se měníme v houby. Ňák se mi nevede tu vodu na sobě prohřát. Musím scvaknout zuby, aby se mi nerozmlátily mé keramické prvky. Pokud jsem na minutu usnula, zdálo se mi o červenobílých tyčích, nebo kamenných mužicích. Při bdění jsem se těšila na horkou koupel . Čůrání? Prej mi fiknou petku, ale pak se na to ňák zapomnělo. Bylo to jediný, co jsem měla teplýho a tak jsem to těch patnáct hodin vydr. Větrné šlehy slyšíme i vevnitř a jen doufáme, že ráno bude aspoň vidět.


Zakuklenec Crosby

Zakuklenec Raďas

28.1.2008

Vylejzám jako první a za sebou tahnu močovej měchýř. Ještě než puknu, jásám. Je totiž vidět. Mračouni jsou sice nízko, trochu chumelí a vítr je klidnější. Po zrychlené snídani naládujem bágly téměř bez třídění a rychle dolu. Sjezd není sjezdem. Brodíme se 40-60cm prašanu. Laviny: 3-4 stupeň. Jedno místo raději obcházíme i za cenu dalšího stoupání. Jsme v jiném světě. Slunce peče a my razíme panenskou krajinou. Teprve teď si uvědomuju, že jsem včera nefotila. Škoda, mohla jsem aspoň tu jeskyňku cvaknout. Pro jistotu podávám hlášení domů, páč Milan je schopnej splašit i flotilu. Krásný pohled na Mitterfeld Alm nám dodává na spokojenosti. Za chvíli jsme na P a musíme se smát, protože Pepa – auto je taky v záhrabu. Trochu ho přihrnuli při úklidu parkoviště. Nu co, berem lopaty a pomůžem mu taky.


Do toho se dalo jen padat

Rozloučení s Torsäule

Ropák horský

Mitterfeld Alm - pro nás velmi příjemnej pohled

Bezpečná lavina je spadlá lavina

Armáda po boji

Jasnej Pepův skelet 3C0 8703

Závěr: Je příjemný poznávat nový a skvělý lidi, co jsou stejně ujetý. Mé díky všem a všemu.


Foto: Raďas, Iva


Článek: Iva

<~1~2~3~4~5~6~7~8~9~10~11~12~13~14~15~16~17~18~19~20~>